GPDR z pohledu spotřebitele 5/5 (1)

Pohled podnikatelů je jasný – je to jen další (pořádně velká) hrst písku do soukolí. Mnoho povinností navíc. Mnoho nové potenciální buzerace ze strany úřadů, a velký prostor pro to, kde zase dostat za něco pokutu. Pojďme se ale podívat jak GDPR zkvalitnilo život spotřebitelům..

V noci na 25. května jsem takřka nemohl dospat, jak jsem se těšil až otevřu emailovou schránku a ta bude zcela spam-free. Po probuzení mě bohužel čekalo zklamání, protože čínští prodejci něčehojakoviagra, online kasína z daňových rájů, zahraniční seznamky, či hromada dalších anonymních prodejců všeho možného, – zkráceně spammeři – si z GDPR k mému velkému překpvapení nic nedělali a posílali své nabídky ve zcela stejném počtu jako to bylo předtím. No co, tak se udělalo alespoň něco, je to sice k ničemu, stojí to miliardy, ale aspoň tu máme další nástroj jak pokutovat podnikatele. Stejně všichni kradou.

Co se týče Facebooku, tak tam na mě vyskákala hromada nějakých oken upozorňujících na to, že když to neodklikám tak matrix přestane fungovat. Něco jsem tam teda zaškrtal, a jak se zdá, tak FB funguje jako dřív. Už jsem ale klidný, že se nikdo nepovolaný nemůže dozvědět co jsem měl k obědu. Z pohledu podnikatele ale musím říct, že jsem rád, že služba Facebook Audience stále funguje, tedy možnost zadání emailu zákazníka do stroje přičemž FB následně uživatele vyhledá, a dle jeho preferencí vygeneruje publikum s podobnými rysy, na které je možné cílit reklamu.

Pokud bych tedy třeba chtěl ovlivnit příští volby v USA, a nechtěl bych k tomu tak jako Rusko použít pokémony , mám volné ruce, a pokud budu chtít do bílého domu dosadit svého kandidáta, bude mi k tomu stačit cca 150 000 USD .

Facebook se tedy stejně jako spameři či scammeři kupodivu svého miliardového businessu kvůli GDPR nevzdal, a svůj business model, tedy co nejpřesnější cílení reklamy, dále naplňuje.

Nejpříjemnější změnu GDPR přineslo asi v nevyžádaném telemarketingu. Rozdíl je v tom, že když se zeptám, kde na mě vzali číslo, tak místo odpovědi, že z nějaké databáze, tak řeknou, že to zrovna náhodně vygeneroval automat. Nemusím se tedy bát, že bych kvůli GDPR o nějakou nabídku životní investice po telefonu přišel.

Co se tedy přínosu GDPR pro běžné lidi týče, tak je to asi podobné, jako okénka na potvrzení cookies, které jistě každého baví 100x denně odklikávat.

Bohužel se tedy zase jedná o zbytečné a škodlivé opatření, které obrovským způsobem zatěžuje normální lidi, ale zároveň nijak neomezuje šmejdy.

Šmejdi totiž provozují svůj business tak, že jsou nepokutovatelní. Emaily rozesílají ze zahraničních serverů přes různé proxy. Domény mají registrované přes různé anonymizační služby. Kontaktní adresu, když už nějakou výjimečně mají, tak je to PO Box.

Please rate this

Nedemokracie No ratings yet.

Hlavním prvkem demokracie je to, že se všichni občané rovným dílem podílejí na vládnutí. Ničí hlas nemůže být zvýhodněn nebo naopak znevýhodněn a hlasy všech občanů mají stejnou váhu.

Toto je demokracie, a tedy cokoliv co tomu odporuje demokracií být nemůže. Například pokud řekneme, že hlas člověka se základkou má váhu 1, a hlas vysokoškoláka 1,5, tak tím zvýhodňujeme jednu skupinu obyvatel před druhou. Možná by to bylo praktické. Možná by to bylo efektivní. Rozhodně by to ale nebylo demokratické.

Pokud bychom nechtěli tuto nedemokratičnost dávat tolik na odiv, můžeme naši vybranou skupinu zvýhodnit nepřímo, a to například tak, že řekneme „každý hlas má ve volbách stejnou váhu“, a zároveň v nějakém doplňovacím zákonu řekneme, že potom, co jsou všechny hlasy sečteny, tak se budou přepočítávat na mandáty poslanců tím způsobem, že se sečtou obdržené hlasy lidí se základním vzděláním a k nim se připočtou hlasy vysokoškoláků vynásobeny koeficientem 1,5.

Výsledkem pak může být, že strana, která dostala jen 35% hlasů, bude mít 50% mandátů.

Tímto způsobem můžeme (ať už přímo či nepřímo) zvýhodnit či znevýhodnit libovolnou skupinu lidí, ať už to dává nějaký smysl či ne. Můžeme zvýhodňovat skupiny podle vyznání, výše majetku, sociálního statutu či rasy. Stejně tak jako můžeme třeba zvýhodnit homosexuály nad hetero, tak můžeme zvýhodnit vyznavače mainstreamových názorů nad těmi, těmi méně populárními.

Přičemž u všech předchozích si pravděpodobně většina lidí klepe na čelo, tak poslední příklad se děje a nikdo se nad tím nepozastavuje – jmenuje se D´Hondtova metoda, pomocí které se přepočítávají hlasy získané ve volbách na mandáty. Výsledkem aplikování této metody je, že strany co získaly hodně hlasů, dostanou ještě více mandátů, než by jejich zisku odpovídalo, a naopak strany co dostaly málo hlasů dostanou mandátů ještě méně. Jeden D´Hondt je dobrým kadidátem na měrnou jednotku nedemokratičnosti.

Tímto ale nedemokracie nekončí. Je doplněna ještě další pojistkou, která brání narušení zaběhlých pořádků. Je to 5% hranice pro vstup do sněmovny, která říká, že ten jehož názor nesdílí alespoň 5% populace bude mít nikoliv vliv odpovídající počtu získaných hlasů, ale naprosto nulový. Kam se tedy podělo ono „každý hlas má stejnou váhu“ ?

Jestli je u vlády dotační podvodník, komunisté či extrémisté všeho druhu, je to zcela demokratické (pokud byli demokraticky zvoleni). Jestli premiér řídí stát jako svoji firmu – tedy tak, aby maximalizoval zisk, tak je to demokratické.

Co je naopak nedemokratické, je přepočítávání hlasů D´Hontdovou metodou v kombinaci s aplikování hranice pro vstup do sněmovny, a tedy i všechny strany, které se podílely na vládě, a tyto nedemokratické prvky nezrušily.

Please rate this

Ekologie naruby 5/5 (1)

Tak se na nás valí další zákaz v zájmu ekologie. Po zákazu igelitek, podpoře biopaliv, solárních baronů, omezení kamionů, či zákazu žárovek, jde nyní o zapovězení plastů na jedno použití. Na první pohled krásná myšlenka, že. Tak jsem si řekl, že udělám menší rekapitulaci toho, jak dopadly předchozí „zelená opatření“.

Zákaz (resp. povinné zpoplatnění) igelitových tašek

Bruselský úředník jde takhle kolem moře a vidí v něm igelitovou tašku. Řekne si, že je to potřeba nějak řešit. Dokonalou dedukcí dojde k tomu, že když by igelitové tašky neexistovaly, tak by se ani nemohly dostat do moře, a problém nebude existovat. Nevyrobením igelitek by se i ušetřilo spoustu CO2, takže jejich zákazem i trošku ochladíme zemi. Jak prosté. To, že zákazem igelitek potřeba nějak kultivovaně odnést nákup z obchodů domů nevymizí samozřejmě neřeší.

Navzdory dokonalé logice tohoto postupu se kýžený výsledek nedostavil. Výsledkem je, že se moře místo jednorázovými igelitkami, plní ne-jednorázový plastovými taškami, které jsou sice o něco dražší, o něco méně (4-5x ! ) ekologické, ale zato horší.

Je to proto, že lidské chování na volném trhu funguje jako tekoucí voda – teče přímo dolů, tou nejefektivnější cestou, a když jí někdo postaví do cesty nějakou překážku tak jí obteče. Pořád se dolů (k cíli) dostane, ale trošku delší a horší cestou. Pokud se tedy řetězce z nějakého důvodu rozhodly rozdávat k nákupu igelitky, mělo to pravděpodobně nějaký racionální důvod – bylo to nejlevnější (a tedy nejekologičtější – viz. bonusová teorie) řešení. Zastavit proud vody ale není až tak jednoduché, takže když se zapověděly igelitky, tak řetězce, vědomy toho, že lidé nějak potřebují odnést svůj nákup okamžitě přišly s jiným řešením – začaly nabízet tašky z pevného plastu, papíru nebo látky. Bohužel ale jak ukazuje studie britské enviromentální agentury, tak ony igelitky byly opravdu tím nejekologičtějším řešením. Konkrétně 4x ekologičtější než taška papírová, a 5x ekologičtější než pevná plastová. Cílem regulace bylo, aby lidé nepoužívali tašky na jedno použití. Vtip je v tom, že to, že lidé s sebou do obchodu nenosí vlastní tašky není tím, že jim igelitky nějak vygumovali mozek, a že je to nenapadlo, ale v tom, že lidé jsou líní a pohodlní. Jednorázové igelity tedy povětšinou nahradily ne-jednorázové papírových tašky či plastové tašky, ze kterých se ale staly rázem tašky jednorázové. Ne, že by se nějak změnila jejich struktura, ale prostě tak, že je člověk po použití vyhodí, stejně tak, jako to dělal s igelitkou. (

Je to podobné, jako když si můj kamarád nechával dělat jednorázovou kartu do Makra. Jednou jsem tam byl s ním a on povídá obsluze, že chce vystavit jednorázovou kartu.
Oblsluha: nic takového nemáme
Kamarád: ale jo, já si jí tu vždycky dělám
Obsluha: opravdu nemáme
Kamarád: no, tak mi dejte tu normální

Bezprostředně po nákupu skončila karta v koši, a při příští návštěvě se rozhovor pravděpodobně opakoval.

Stejné je to s lidmi a nákupními taškami. Ti, kteří si je schovávali pro příští nákup dříve to po zavedení regulace pravděpodobně dělat nepřestali, a naopak ti co to nedělali doposud, s tím nezačali.

Výsledkem oné regulace se tedy stalo skokové ! násobné ! zhoršení stavu, protože papírová taška má 4x větší ekologickou stopu než ona nenáviděná igelitka. Chraň bůh planetu zemi před těmi, kterým nevadí dát nějakou tu kačku navíc pro dobro světa, a odnesou si nákup rovnou v čupr-supr-eko tašce z bavlny. Její výroba je totiž 173x ekologicky náročnější než ona igelitka. Při průměrné intenzitě nakupování 2x týdně by tedy člověk musel jednu a tu samou tašku používat téměř 2 roky na každý nákup, a i tak uhraje pouze ekologickou plichtu s onou toxickou igelitkou.

Biopaliva

„Pokud jde o emise, tak se ukazuje, že biopaliva jsou horší než benzín,“ takto výsledek studie shrnul profesor John DeCicco. To však není jediný problém, který biopaliva přinesla. Kvůli využívání orné půdy pro pěstování biopaliv je méně plochy pro pěstování potravin, a je jich tedy nedostatek, což způsobuje problém hlavně v rozvojových zemích*.

Kromě toho, že mají biopaliva větší 5.3x vyšší produkci CO2 (jejíž snížení měly zajistit), mají i podstatně vyšší emise NOx, které jsou pro lidské zdraví přímo škodlivé na rozdíl od CO2.

Biopaliva také poškozují motory aut. Při jejich používání je potřeba častěji měnit olej, a olejový filtr.

Vzhledem k tomu, že se biopaliva vyrábí také z palmy olejné (proti, které se na druhé straně zase bojuje), tak EU svým nařízením zásadním způsobem podporuje kácení deštným pralesů, které nahrazují obrovské plantáže těchto palem. Často se kácí na rašelinýcýh půdách, které při degradaci vypouštějí obrovské množství CO2, které opět samozřejmě není započítáno v uhlíkové stopě biopaliv (až 5000 tun z jednoho vykáceného hektaru!)

Biopalivy asi není potřeba se nějak blíže zaobírat, protože jejich škodlivost ve všech směrech snad nikdo gramotný již nepopírá.

* vzhledem k tomu, že problém s CO2 tkví v tom, že na zemi je hrozně moc lidí, je možná uvržení rozvojových zemí do hladomoru součástí plánu? Pak by to z hlediska snižování emisí dávalo dokonalý smysl

Soláry

Kromě toho, že to byl obrovský tunel, který stojí každoročně daňové poplatníky desítky miliard, tak se ukazuje, že ani ty soláry nejsou tak zelené, jak by se na první pohled zdálo.

Když si člověk představí dům, který má střechu pokrytou panely, a je zcela energeticky soběstačný, zní to jako etalon ekologie. A v tuto chvíli asi opravdu je. Nicméně to co už aktivisté zpravidla nereflektují, jsou emise produkované při výrobě solárních panelů. Zároveň panel nebude na střeše na věky, jejich životnost je běžně 10-25 let, takže pak bude nutné panely nahradit novými, a starý panel bude potřeba nějak zlikvidovat. Ano, prý se většina z nich dá zrecyklovat nicméně recyklace také nějaké ty emise produkuje, a mnohdy to může být více, než by vyprodukovala výroba nového.

Když se započtou emise vyprodukované za celý „život“ solárního panelu, tak ty emise na vyprodakuvanou kilowatthodinu jsou bohužel větší, než z uhlí.

Ani větrníky nejsou úplně sluníčkové, ukazuje se totiž, že jsou velkým nebezpečím pro ptáky a netopýry, které zabíjí po tisících. (http://www.scinet.cz/smrt-v-primem-prenosu-vetrne-elektrarny-zabijeji-rocne-tisice-dravcu.html).

Další obecný problém „zelené energie“ je, že je nestálá. Když zafouká / zasvítí je jí moc. Když se objeví mrak či přestane foukat, tak jí je zase málo. To má za následek 2 věci

  1. Když to zrovna frčí, tak to přetěžuje soustavu, kterou je kvůli tomu nutné posilovat.
  2. Když to zrovna nefrčí, tak je nutné výpadek doplnit jiným zdrojem, zejména uhelnými elektrárnami. No a vzhledem k tomu, že než se taková uhelná elektrárna rozjede to trvá pěkných pár hodin, tak se tyto elektrárny pak pro jistotu ani nevypínají, a vzniká pak absurdní situace, kdy se sice můžeme plácat po zádech, že elektřina, kterou využíváme je zelená. Zároveň ale pálíme uhlí a elektřinu z něj vypouštíme do luftu.
    Je to podobné, jako když někdo jezdí elektromobilem, který si dobíjí elektřinou z uhelné elektrárny.

Problémy a) a b) nejsou zatíženy malé, ostrovní solární systémy na střechách domů. Ty ale zase využívají lithiové baterie, které jsou také pěkný sajrajt. A je to okrajová záležitost.

Omezení kamionů

Teď nevím, zda omezení maximální délky kamionů bylo motivováno jistě geniální úvahou menší kamion = nižší hmotnost = nižší spotřeba a emise, nebo něčím jiným. Každopádně je tu. Pro někoho je to možná překvapivé, ale menší kamion uveze i méně zboží, a bohužel evropští spotřebitelé nejsou tak uvědomělí, že by omezení kapacity kamionů vyrovnali nižší spotřebou. Výsledkem tedy je, že je nutné přepravit stejný objem zboží, ale menšími kamiony. Tedy kamionů musí jezdit více, a dohromady produkují zcela jistě i více emisí.

Dopravci samozřejmě tlačí na výrobce aby vyráběly kamiony co nejefektivnější – tedy takové, které  budou umožňovat převoz co nejvíce nákladu s co nejmenší spotřebou. Nedělám si iluze, že by dopravce nějak extra trápilo to, že více kamionů generuje více CO2. Na srdci jim spotřeba paliva leží proto, že palivo kromě toho, že spalováním rozpouští Antarktidu, tak stojí i peníze. Na svět tedy přišla nová generace tzv. „krabicových kamionů“, které postrádají jakékoliv aerodynamické prvky, aby zůstalo co nejvíce prostoru pro náklad. Jedna možnost je, že krabicové kamiony se začaly vyrábět jen tak z plezíru. Druhá je taková, že se výrobci snažili v rámci možností udělat co nejefektivnějšího řešení. Tedy takového, které umožní přepravit co možná nejvíce nákladu s co nejmenšími náklady, a že z toho vyšlo, že kamion halt sice nebude tak hezky rozrážet vzduch a bude mít trochu větší spotřebu, ale to bude vykopenzováno větším objemem nákladu.

Když ale úředník v EU viděl rozmach krabicových vozidel, tak spíš předpokládal možnost první, a dostal brilantní nápad – nařídí, aby kamiony měly aerodynamičtější tvar, tedy pravděpodobně nějaké zkosení vpředu a vzadu, čímž opět zbude méně prostoru pro náklad. Naštěstí toto nařízení bude pravděpodobně doprovázeno i prodloužením maximální délky kamionů. Dlouhou oklikou se tedy dostaneme zpět do výchozího stavu, který byl evidentně nejlepší.

Zákaz žárovek

Klasické žárovky jsou již tabu. Nahradit je měly úsporné, kterou je ekologičtější – bohužel jsou ale plné rtuti a rtuť je ekologická asi tak jako novičok ☹ .

A jedna rozbitá, nezrecyklovaná žárovka může otrávit až 10 000 litrů vody.

Vzhledem k tomu, že na skládách údajně končí 60% žárovek, tak lze říci, že se jedná o opravdovou ekologickou katastrofu, čímž nemyslím imaginární, neškodnou CO2 katastrofu jako v ostatních případech, ale tu opravdovou, takovou tu, které si líznete a ona vás zabije.

Ano, lze říci, že problém je v tom, že lidé jsou prasata a hází žárovky do lesa. Nicméně když tam předtím mohly házet klasické wolframky, tak se žádná katastrofa nekonala. Koná se až teď, a to díky nařízení EU.

V kontextu nahrazování žárovek rtuťovými jedovkami s vírou v úsporu energie je velmi vtipný požadavek na svícení autem i ve dne, které sice není (zatím?) celoevropské, ale i tak je obrovskou energickou zátěží. Vezmeme-li příklad, že denně v ČR najezdí milion aut 1 hodinu, získáme milion hodin svícení denně, zcela zbytečně. Vezmeme-li průměrnou spotřebu světel 200W, tak denně vypálíme 200 000kWh energie do luftu. Jen tak pro srandu. Abysme se na sebe za denního světla dobře viděli.

Zachrání zákaz jednorázových plastů planetu Zemi, nebo bude jen dalším hřebíčkem do její rakve?

Když vidíme jak dopadli předchozí pokusy, je zřejmé že ani toto nedopadne nijak lépe. Nemám sice křišťálovou kouli, ale jsem si na 100% jist, že za pár měsíců potom co vyjde nařízení v platnost se z něj stane další zápis v seznamu ekologicích katastrof. Velmi pravděpodobně z toho důvodu, že dosavadní řešení budou nahrazena nějakýma jinýma – horšíma a dražšíma. Stejně tak jako jednorázové igelity byly nahrazeny ne-jednorázovými plastovkami na jedno použití, tak se i brčka začnou vyrábět pevnější (a spotřebuje se na ně tedy více plastu i emisí), aby již neplnili definici jednorázového plastu.

Zde opět dobré připomenout jiné protichůdné nařízení, které je zaměřené proti tomu, aby se někdo náhodou nedotkl rohlíku před tím, než si ho koupí. Zajímavě k tomuto problému přistoupili v Itálii, kde pak třeba jednotlivé housky balí do samostatného igeliťáku.

Druhým zajímavým vynálezem je jakási obdoba takových těch automatů, do kterých hodíte peníze a pak musíte nasměrovat chňapák nad nějaké plyšáka a pokusit se ho vytáhnout. V Itálii takovýto systém používají pro ochranu pečiva před kontaminací. Člověk tedy musí takovou speciální lopatkou s prodlouženou rukojetí vylovit pečivo z uzavřeného plastového boxu. Pokud chcete koupit třeba 10 rohlíků tak touhle zábavou strávíte minimálně půl hodiny, během které vám kombinací fyzické námahy a rostoucího vzteku podstatně stoupne tep, a tedy i uhlíková stopa.

Emisní normy na auta

Již dlouhou dobu je znám fakt, že 15 největších lodí má větší emise, než všechny auta, kterých po světě jezdí stovky milionů. Ne 15% lodí, ne 15 000 lodí, ale opravdu patnáct kousků. Vezmeme-li v potaz, že obřích nákladních lodí jezdí po mořích tisíce (miliony?), tak si zhruba můžeme představit poměr emisí lodí a aut. Z toho vychází, že pokusy o drastické snižování emisí u aut, na hranici fyzikálních možností je absolutně neúčelné. To ale teď pomiňme, a podívejme se, k čemu regulace vedla.

Ze všech těch regulací je toto asi jediná, která opravdu zajistili nějaké snížení emisí CO2. Vzhledem k tomu, že dieslové motory mají nižší emise CO2, tak s přitvrzující regulací zažívaly logicky větší a větší rozmach. Co už se ale neřeší jsou emise NOx, které jsou na rozdíl od CO2 opravdu jedovaté, a těch shodou okolností dieslové motory produkují více. V zájmu „ochrany planety“ si tedy zkurvíme vlastní zdraví, což je obvlášť bizardní s vědomím toho, úspora CO2 v autech planetu rozhodně nijak nespasí (pokud tedy plánem není zajištění větší úmrtnosti v důsledku dýchání jedovatého NOx).

 

Proč jsou ekologové a úředníci zase mimo. V čem je problém?

Problém je v tom, že ekologové a úředníci nechápou, v čem je problém. Problém není v konkrétních věcech, jako třeba igelitová taška, nebo dlouhý kamion či plastovém brčku. Problém je v tom, že na Zemi žije spousta lidí, a tito lidé potřebují spoustu věcí.  A ta věc, která je zrovna nejlepší (nejlepší poměr výkon / cena), tak ta se masově vyrábí a je tedy nejvíce vidět. Paradoxně ale to co se zdá, jako největší problém, bývá problematické nejméně – a proto se to masově používá.

Věci potřebují někam přepravit, do něčeho zabalit a následně někde vyhodit, když už to nepotřebují. Primární příčinou je tedy velký počet lidí, kteří mají určité potřeby, a ještě k tomu je mezi nimi dost prasat.

Ekologové z pravidla mají nějakou hezkou představu, která na první pohled dává smysl, a to jim stačí. Je to podobné jako s palmovým olejem. Kácí se kvůli němu pralesy, tak každého hned napadne, že když nebudeme používat / zakážeme palmový olej, tak se přestanou pralesy kácet. Nicméně pravda je taková, že olej je prostě potřeba do výrobků, a zrovna palma olejná má největší výtěžnost (10x více než sója) – z nejmenší plochy se vytěží nejvíce oleje. Pokud budeme nahrazovat palmový olej jakýmkoliv jiným olejem, bude situace opět pouze horší – na produkci stejného množství oleje bude potřeba vykácet větší plochu pralesů. Na mysl přichází převratná myšlenka, proč nezakázat přidávání oleje do potravin úplně? Beztak je to jenom laciná náhražka. Nebo můžeme alespoň potraviny obsahující náhražkové oleje bojkotovat, a kupovat pouze kvalitní potraviny.

Bingo. Pak se ale musíme smířit s tím, že naše ekologická stopa násobně vzroste. Smysl používání náhražek tkví v tom, že jsou laciné, a tedy že je člověk schopen jich vyrobit hodně za malou cenu, a nahradím tím něco, co bych vyrobil za vyšší cenu, čímž sice tak trochu šidí spotřebitele, ale šetří emise. Protože co je levnější, má zpravidla i menší emise (viz. bonusová teorie).

Palmový olej je tedy v současné době to nejlepší a nejekologičtější řešení, stejně tak jako byla dnes již zapovězená igelitka, žárovka, dlouhý kamion, nebo energie z čekohokoliv jiného včetně uhlí, než ze solárů.

Skutečné jádro problému tkví v tom, že na zemi žije obrovský počet lidí, a lidé potřebují věci. Věci, které musí někde nakoupit. A když je někde koupí, tak je musí v něčem odnést domů. Pokud tedy zakážeme přirozené (a tedy to nejlepší) řešení – tedy např. igelitku, tak si lidé budou nákupy odnášet v něčem jiném. Bohužel dražším, a méně ekologickém – tedy v plastových, papírových či látkových taškách. Zakážeme-li tašky budou se používat bedýnky, zakážeme-li bedýnky budou se nákupy vozit v sudech, přičemž každý další krok bude dražší a méně ekologický než ten předchozí. Takto to může jít takřka donekonečna, až v jednu chvíli zjistíme, že žijeme v ekologické totalitě. A ano, totalita s sebou přináší jednu velmi ekologickou věci, a sice bídu.

Země je bohužel zasviněná, ale bohužel žádný zákaz nezmění fakt, že lidé jsou líná prasata, a budou tedy vždy dělat to, co pro ně bude nejpohodlnější. Kdyby se biliony EUR, které jdou na boj proti CO2 použili na to, aby byl na každém rohu odpadkový koš, včetně košů na plasty atd. Kdyby se něco z té částky dalo na častější vývoz odpadků, aby člověk nemusel v eko koších vždy půl hodiny hledat škvíru kam svůj odpad nacpat. Tak by možná lidská potřeba házet odpadky do řeky nebyla tak velká.

Pro zastavení plnění oceánů sajrajtem vlastně stačí dodržovat jednoduché pravidlo – a sice aby cesta k odpadkovému koši byla vždy kratší, než na břeh řeky / moře.

Započteme-li přímé i nepřímé náklady je to tak obrovská částka, že by musela stačit na to 10x vyčistit oceány do posledního brčka.

Bonusová teorie – proč je nejlevnější řešení to nejekologičtější

Obecně lze říci, že když je něco levné, tak je na to potřeba málo zdrojů. Když je něco dražší, tak je to dražší proto, že je na to (výrobu, dodání, skladování, použití – prostě celý proces) potřeba zdrojů více.

Ekologické chování je takové, které šetří zdroje, a tedy pokud se chci chovat ekologicky, měl bych kupovat to nejlacinější zboží. Nejlacinější nikoliv ve smyslu koncové ceny, ale té výrobní. Jinými slovy je potřeba jíst co největší šunt. Klidně předražený.

Největší službu planetě zemi tedy prokazují konzumenti Burešových dobrot, které z pravidla obsahují jen stopové množství kvalitních surovin.

ČÍSLA..

Abych tu neplácal jenom své dojmy, pojďme se podívat, jak se boj EU s klimatem daří v absolutních číslech.

Na grafu níže jsou vidět celosvětové emise CO2, Boj začal zhruba v roce 2004, odkdy se na něj začaly vynakládat nepředstavitelně vysoké částky. Od roku 2014 by na oteplování mělo jít 20% rozpočtu EU!  Tedy cca 30mld EUR ročně. V tom samozřejmě nejsou započítány vícenáklady výrobců a spotřebitelů, které jsou pravděpodobně ještě mnohonásobně větší.

Nedůvěřivec by mohl namítnout, že za ty biliony investovaných korun jsou výsledky poměrně mizivé, a že jestli k nějakému snížení došlo, tak je spíše kosmetické. Ještě zajímavější je ale porovnat emise EU s třeba s indií, kde si s ekologií hlavu nijak nelámou, a přesto mají co se týče produkce CO2 naprosto stejné výsledky jako EU.

Myslím, že tento graf je dokonalým důkazem toho, že celé to zelené šílenství je naprosto nesmyslné a má naprosto nulové výsledky. Započteme-li i fakt, že indie roste podstatně rychleji než EU, přičemž emise jim rostou stejně rychle, vychází z toho, že Indie je co se týče ekologie efektivnější než EU. Dokonce i ostatní země „rest of world“ v grafu vykazují stejný vývoj růstu emisí jako EU.

Dobrá zpráva na konec

Ač všechny snižovací pokusy skončily násobným zvýšením emisí, nemusíme si s tím dělat velkou hlavu. Vše totiž nasvědčuje, že vliv člověka na produkci CO2 je naprosto zanedbatelný. Je to již několik let, co bylo prokázáno, že slavný „hokejkový graf“, který nastiňoval apokalypsu byl zfalšovaný, a že teplota na zemi dokonale koresponduje se sluneční aktivitou. Násobné navýšení emisí v nově regulovaných oborech nás tedy nemusí trápit. Jenom je škoda těch bilionů EUR, které jsou vynakládány naprosto neúčelně, ale co jsou to přeci jen peníze.

O klimatickém podvodu píše detailně Vítězslav Kremlík ve svém blogu.

Climategate a hokejka: IPCC publikovala poplašné zprávy bez ověření

Ve stručnosti jde o to, že slavný hokejkový graf, který započal zelené šílenství byl již od prvopočátku pochybný.

  1. Studie nebyla nijak kontrolována, jak bývá zvykem
  2. IPCC Studii převzala, a taktéž ji nijak nekontrolovala (protože autor studie byl shodou okolností i ředitelem IPCC)
  3. Michaela E. Mann dlouhou dobu tajil zdrojová data, ze kterých studie vycházela
  4. Unikly emaily mezi Mannem a spolupracovníky, kde se baví o falšování studie. Např. aby zakryl pokles teplot a nebo období vysokých teplot, které vychází tam kde se zrovna nehodí.
  5. Kromě manipulace se získanými daty se ukázalo i to, že získaná data z posledních období (ze kterých vycházel ten vzestup teplot), jsou nekvalitní (malý vzorek). Při rozšíření vzorku se celý hokejkový efekt rozplynul.

Co se tedy od ekobusiness terorismu vrátit opět ke klasické ekologii, a začít třeba tím, že nebudeme zbytečně používat produkty plné jedovatých sajrajtů. Že nebudeme házet odpadky do moře, a na úchylné měření neškodného CO2 se vykašleme? Ušetřené biliony EUR pak můžem rozfofrovat, za něco bohulibějšího, třeba na otrokářství 2.0 a importovat z afriky co nejvíce negramotných černoušků aby nám vydělávali na důchody? Za tu částku bychom jich přivezli tolik, že bychom mohli do důchodu v 30ti..

Please rate this

Byl Hitler gentleman? 0.5/5 (2)

Nevím, a je mi to upřímně jedno. V kontextu toho co napáchal je zcela bezpředmětné jestli měl z etikety za 1, nebo jestli chodil na slavnostní bály v teplákové soupravě. A jestli někdo nazval Hitlera gentlemanem, tak je to samo o sobě asi tak kontroverzní výrok jako, že Stalin byl dobrý kuchař, nebo že Kim Čong Un má hezky kulatou hlavu – ať už to je pravda nebo ne..

Důležitější na kauze „Zeman Peroutka“ je, zda Ferdinand Peroutka během okupace souzněl s nacisty, protože to je na rozdíl od předchozích výroků poměrně vážné obvinění, a to se pokusím rozebrat v tomto článku.

Jak šel čas…

září 1935 – Přijetí Norimberských zákonů, které zbavovali židy občanství a všech občanských práv.září

1938 – Podepsání Mnichovské dohody

listopad 1938 – „Křišťálová noc“ –   bylo zabito 91 židů. 30 000 zatčeno a převezeno do koncentračních táborů. Více než 1000 synagog vypáleno. Zničeno přes 7000 židovských obchodů.

únor 1939  – vychází článek Češi, Němci a židé 

Článek je o hledání pochopení pro němce, proč tak nenáviděli židy. Pertouka sice píše, že nemá talent k antisemitismu, zároveň ale používá obraty typu „Přitažlivé síly bohatého a vyspělého německého národa odsály židovské živly“, což na mě působí trošku jako prohlášení typu „já nejsem rasista ale ty X Y bych Z“.

(X = barva; Y = nadávka; Z = způsob likvidace)

Důvod, proč se dle Peroutky k „židovské otázce“ stavěli nacisté jinak než my, je fakt, že u nás bylo židů málo – opravdu jediným důvodem, proč jsme nemuseli připravovat vlastní holocaust je, že jsme tu moc židů neměli. (U nás, …nebylo nikdy takové nadměrnosti v podílů židů na národním životě; proto se díváme na židovskou otázku klidně…).

V Německu byla situace jiná, tam měli židů, které Peroutka nepřímo přirovnává k jedu („Každý organismus brání se otravě cizí látkou“), hodně („Lze předpokládat, že roztok židovského elementu v německém životě byl tak silný, že na to německý organismus reagoval jako na otravu“).

Vzhledem k tomu, že pouhé 3 měsíce před vydáním článku proběhla tzn. křišťálová noc, kdy bylo mnoho židů zabito, jejich obchody vyrabovány, synagogy vypáleny, a to vše za pomoci civilního obyvatelstva a jednotek SA za dohledu policie, projevuje k nacistům Peroutka dle mého soudu nezdravě mnoho tolerance, když píše „Je těžko chtít zasednout na soudnou stolici nad lidem, který to snášel s hněvem.“

Ten hněv němců dle článku způsobilo to, že židé uměli dobře obchodovat, byli bohatí, a to, že židovští novináři a spisovatelé údajně neměli dobrou němčinu.  „My jsme to nebyli, kteří zhanobili naše staré svaté ideály, kteří kazili naši hezkou řeč, kteří dokonce našemu národu brali chléb. To vše dělalo židovství.“ Cituje Peroutka německého studenta.

Tím v podstatě říká, že se nemůžeme na Němce zlobit za to, že odeslali desetitisíce židů do koncentračních táborů, že je po desítkách vraždili na ulicích, že zaváděli rasové zákony a další, protože k tomu měli přece dobrý důvod – byli naštvaní, protože židé špatně mluvili německy a byli bohatí.

To, že si Peroutka o židech nemyslí nic dobrého ukazuje i vyjádření

„každý, málo asimilovanými židovskými živly přesycený národ projevuje dříve nebo později sklon k antisemitismu;“

Čímž naznačuje, že židé mají nějakou tak špatnou vlastnost, že ať přijdou kamkoliv (v nezanedbatelném počtu), začnou mít původní obyvatelé sklony je nenávidět. 

Březen 1939 – začátek okupace nacisty

 

Duben 1939 – Peroutka vydává článek Dynamický život  

Článek je primárně o oslavování Hitlerových úspěchů. O Adolfu Hitlerovi se dočteme například, že Adolf Hitler, vůdce německého národa, je největší z Němců.

Zároveň se v něm dočteme pochvalnou recenzi na Mein Kampf. Peroutka v článku píše „Mein Kampf, obsahující vhodnou metodu pro národ velký…“.

Pro nás ale bohužel dle Peroutky Mein Kampf dobrý není. Nikoliv však proto, že obsahuje zrůdnou ideologii, ale proto, že jsme slabý („že meč, jimž jiný tak zamával, bychom ani neuzdvihli“) a malý národ ( „členové národa malého budou vždy se musit vracet pro poučení ke svým vlastním klasíkům, kteří už před desíti­letími promýšleli způsob politické taktiky národa malého“).

Lze namítnout, že tam v podstatě jenom konstatuje fakta, nicméně kdo si článek četl, zcela určitě nemohl přehlédnout ten obdivný tón, s jakým je napsán. (Zároveň by mě zajímalo se jak obhájci „jenom faktové teorie“ staví Zemanovu výroku, že Krym je ruský, nebo o tom, že se u nás vyrobil novičok (oficiální verzi o novičoku jsem shrnul zde), což také bylo jen konstatování faktů.

Duben 1939 – Peroutka vydává článek Naše ústava 

Článek je v podstatě o tom, že musíme sklopit hlavu a držet hubu a krok. A mluví o okupaci jako kdyby to pro nás byla nějaká výsada, ze které snad máme mít radost či co.

„Úmluva říšského kancléře s prezidentem Háchou, nařízení o protektorátu, projev protektora von Neuratha, to je nyní dohromady naše nová česká ústava, které se budeme držet s vášní, jaké Chodové se drželi svých výsad“

Další články „Ani – ani “, „Povinnost je jasná  “, „Nový poměr k Německu“, jsou vpodstatě všechny o tom samém. O kapitulaci, podřízení se, a poslušnosti, což je na jednu stranu sice pragmatické, na straně druhé tím, že odrazuje čechy od odboje pomáhá nacistům plnit jejich zájmy a našemu národu tak prokazuje medvědí službu.

Jak se zdá, tak Zeman není první kdo Peroutku kritizoval..

1958 vydává Jan Drda článek pro Literární noviny

… ukáže se, že tento „demokrat“ si počínal vždy jako chmurná Kassandra, kdykoli šlo o sebemenší sblížení Československa se Sovětským svazem, ba i dokonce jen naši aktivní účast ve Společnosti národů, a že naopak od Hitlerova nastoupení k moci v roce 1933 vždy oživeně vítal jakýkoliv projev slabosti československé politiky vůči nacistickému Německu. Ano, to se dá v Peroutkových projevech dobře najít, že on již dříve radil aby dr. Beneš zajel do Berlína , aby se s Hitlerem „smířil“, abychom s nacismem hledali sblížení „pokojnou cestou“. On také jediný z takzvaných „liberálů“ otevřeně pochválil Beranův novoroční projev z 1. ledna 1938, tedy devět měsíců před Mnichovem v němž Rudolf Beran nestoudně nabízel heinleinovcům spojenectví proti československému lidu.

Současnost

Co říká o Peroutkovi historik Jan Rataj

Pár zajímavých citací z rozhovoru:

„Přebírá i nacistický slogan, že Německo je Hitler a Hitler je Německo. Hitler prý přinesl německému národu „pronikavé úspěchy“ a proto není větší hrdina v německé síni slávy, než Hitler“

„Německý diktátor se stává vůdcem nejen Němců, ale i ostatních národů – tato slova Peroutka adresuje české veřejnosti 26. dubna 1939, v době, kdy už jsme byli okupováni. Říšskoněmeckou státní loajalitu osvědčuje zdůrazněním, že A. Hitler je také „český státní vůdce“.“

„Chci také jasně říct, že Peroutka nedělal odboj. Kdybychom si jeho druhorepublikové a protektorátní články všechny prošli, tak v každém odrazuje Čechy od odboje či odporu a protestu zahraničního i domácího.“

„Po celou dobu se u Peroutky projevuje větší empatie k Němcům a někdy mi to připadá (zvlášť od roku 1938, kdy se od Edvarda Beneše přiklání k Rudolfovi Beranovi), že nepreferuje německé demokraty před vládnoucí nacistickou mocí v Německu.“

„Novinářsky se účastnil demontáže demokratických institucí a systému. A po vzniku protektorátu Peroutka posvětil svou autoritou totalitní politický systém protektorátu v rámci Velkoněmecké říše.“

Dále prof. Rataj vyvrací mýtus o tom, jak se Peroutka dostal do koncentračního tábora, na čemž je postavená snad celá jeho racionální obhajoba. Verze o tom, že právě jeho články byly důvodem jeho uvěznění stojí pouze na Peroutkově výpovědi, a nedává žádný logický smysl. Je to tedy podobné, jako když Babiš tvrdí, že nebyl STBák.

Teď se pojďme ještě podívat na to, co vlastně řekl nebo řekl Zeman (celý projev)

Někoho možná překvapí, že navzdory titulkům zpráv nebyl celý projev o prvoplánovém urážení a lhaní, a že jeho hlavní pointou nebylo rozebírat to, kde je a kdo není gentleman, a případně kdo o tom kde napsal.

Zeman poukazoval na to, že holokaust nezačal plynovými komorami, ale naopak plíživě a nenápadně „holokaust začíná první lavičkou v parku, na kterou si nesmí sednout Žid“, a že tedy pokud chceme zabránit případnému příštímu holokaustu, měli bychom se mít velmi na pozoru, už v jeho zárodcích. Varoval před tím, že i elity mohou v těžkých časech selhat.

K tomu uvádí, několik případů fascinace intelektuálů nacismem, včetně Peroutky a zmiňuje článek Hitler je gentleman.

Dále hovořil o nebezpečí islámského státu.

Podívejme se, co o kauze říká odvolací soud
Soud říká, že Peroutka neřekl, že Hitler je gentleman, nebo něco podobného, a že se za to má Zeman omluvit. Zároveň ale dává Zemanovi za pravdu v jeho ostatních výrocích, včetně Peroutkovi fascinace nacismem.

Soud tedy říká, že Zeman sice neměl pravdu v konkrétním výroku, ale, že obsah jeho sdělení pravdivý je.

Několik zajímavých citací z rozsudku:

„U výroku druhého je ovšem situace odlišná. Žalovaná sice neprokázala, že Ferdinand Peroutka přesně tento výrok napsal (ať už po Mnichovské dohodě, nebo před ní), ovšem podařilo se jí prokázat, že po Mnichovské dohodě Ferdinand Peroutka zveřejnil slova (názory), která tomuto výroku obsahově plně odpovídají.“

„Peroutkova publikovaná slova obsahově odpovídají Prezidentovu druhému výroku, který je tak ve své podstatě pravdivý.“

„Prezident kriticky zmínil tehdejší fascinaci intelektuálů naprosto zrůdným učením… Tento hodnotící soud má ve vztahu k Ferdinandu Peroutkovi jednoznačně reálný základ“

„Jestliže u příležitosti padesátých narozenin Adolfa Hitlera (a v době, kdy již byly zbytky bývalého Československa okupovány Německem) obsáhle psal o Hitlerových úspěších, jestliže používal taková expresivní slova jako „sensace světových dějin“, ,,rekordní čas“, ,,vůdce národů“, jestliže Bismarcka označil v konfrontaci s Hitlerem za váhavou osobu a Mein Kampf za obsahující vhodnou metodu (sic!) pro veliký národ (přičemž bylo známo již tehdy a je známo dosud, jaké „metody“ jsou v Mein Kampfu propagovány) a jestliže uvedl, že není nikoho než Adolfa Hitlera (vzhledem k jeho „pronikavým úspěchům, které za pouhých šest let své vlády svému národu přinesl“), koho by Němci postavili výše ve své Valhalle, ve své galerii národních hrdinů, pak musí Ferdinand Peroutka přijmout a strpět (samozřejmě pomyslně vzhledem k tomu, že již nežije) kritický hodnotící soud, že byl zrůdným učením (nacionálního socialismu či Adolfa Hitlera) fascinován.“

„Doplňuje se pak, že Prezidentem vyřčený kritický hodnotící soud nebyl v Projevu samoúčelný. Jeho smyslem bylo varování, že ani největší intelektuálové ve své době nerozpoznali nebezpečí nacismu..“

Nyní má něco, čeho se hodně lidí z nějaké důvodu štítí – fakta.

O tom, jestli F. Peroutka před spaním líbal hákový kříž, nebo pro-nacistické články psal jenom z pragmatičnosti či vypočítavosti můžeme jen spekulovat. Každopádně tím národu prokazoval medvědí službu, a dělal to, před čím Zeman ve svém projevu varoval.

Myslím, že závěr je poměrně zřejmý. Zeman se sice spletl v konkrétních citacích, ale v jádru je jeho sdělení pravdivé. Přijmeme-li rétoriku o tom, že elity národa, tedy novináři, profesoři, filozofové atd., mají odpovědnost za směřování národa, pak se Peroutka tím, že psal pro-nacistické, pro-hitlerovské a proti-odbojové články nabádající k rezignaci a loajalitě k Německu zachoval podobně jak Karel Čurda když vyslepičil informace o parašutistech. Rezignoval na svou roli a selhal.

Zřejmé také je, že sdělení, jaké servírují média jak na běžícím páse – tedy, že se Zeman ve svém projevu jen prvoplánově navážel do intelektuálů (kteří jsou obecně bráni za jeho odpůrce) je naprosto mylné.

Vtipné jsou také titulky zpráv, které po zveřejnění některých Peroutkových článků píší o „Házení špíny“. V podstatě tím tedy sami uznávají, že články co Peroutka v inkriminovém období psal jsou špína.

Myslím, že každý soudný člověk, který se dokáže odprostit od toho, že k smrti nenávidí Zemana, a že tedy cokoliv co řekne je lež, nesmysl, ostuda, vlastizrada… musí uznat, že tenhlecten Peroutka nebyl žádný Julius Fučík či Jan Kubiš, ale že byl spíš blíže zmíněnému Čurdovi, potažmo novinářům v Mafře, kteří se také „přizpůsobili“ novému režimu.

A že tedy v jádru sdělení měl Zeman pravdu, a že novinové titulku rozebírající pouze konkrétní citace, jsou zbytečnou štvavou kampaní.

Please rate this

Kauza novičok – shrnutí oficiální verze No ratings yet.

Motiv

Rusko se z blíže nespecifikovaných důvodů rozhodlo, že zabije svého bývalého, již jakkoliv nedůležitého agenta, a to tím nejokatějším možným způsobem. Nerozhodli se bývalému agentovi dát výbušniny do auta, rozmlátit hlavu basebalovou pálkou, vyhodit ho z okna nebo použít jakýkoliv z „běžně dostupných“ jedů jako je Sarin, VX a určitě spousta dalších. Rozhodli se pro tento počin použít něco z vlastního vývoje, něco, co nemá nikdo jiný k dispozici – novičok A-234 (pomiňme fakt, že chemický vzorec použité látky je dostupný na wikipedii), aby bylo naprosto zřejmé, že za otravou stojí právě Rusko, protože jak je známo ,tak Rusko si libuje v celosvětovém hejtu, a když už začala opadávat nenávist kvůli Krymu a sestřelení MH17, tak potřebovali najít další způsob jak proti sobě opět poštvat zbytek světa.

Provedení

Když už máme objasněný motiv, podíváme se na samotné provedení. Vladimír Vladimirovič tedy poslal do Salisbury svoje lidi a vybavil je pytlem novičoku. Instrukce zněla jasně – Skripal nesmí přežít, a proto Putinovi bouchači začali trousit novičok po městě, a to na všech místech kde by se mohl Sergej objevit. Nejvíce novičoku bylo nalezeno na klice od bytu. Vzhledem k tomu, že Voloďa nechtěl šéfa zklamat, tak se rozhodl na onu kliku namazat přibližně 50 000 násobek běžné smrtelné dávky, aby byla jistota, že to klapne (to ale ještě nevěděl, jak vyspělé mají Britové zdravotnictví). Ještě mu ale trochu zbylo, tak se ho rozhodl roztrousit po lavičkách a restauracích v okolí, kdyby náhodou..

Jak se zdá tak trik s klikou zafungoval, a Sergej v dobré víře, chtíc otevřít dveře do bytu a nic netuše zabořil ruku do cca 50-100 gramů smrtící látky. Pro ilustraci přikládám obrázek.

Přibližná dávka novičoku A-234, která byla použitá v Salisbury

Následně doma něco dělal a šel trajdat několik hodin po městě (navzdory tomu, že měl dle tvůrce novičoku Leonida Rinka umřít takřka okamžitě), kde si zašel do restaurace, přičemž se mu udělalo nevolno, tak si šel sednou na lavičku do parku, kde upadl do bezvědomí. Není jisté, zda po městě chodil s rukou v trojobalu z novičoku celé odpoledne, nebo jestli si ho někde smyl.

Vzhledem k tomu, že protichemické jednotky pročišťovaly celé město, je pravděpodobné, že si Sergej ruku nijak neumyl, a ten mu z ní tedy při toulkách městem postupně odpadával a zamořoval město.

Jak se zdá, tak se Putinovi tato várka novičoku opravdu nepovedla, protože i třetí otrávený – nejmenovaný policista, který byl touto „smrtící látkou“ otráven je kupodivu hodně naživu.

Nepříjemné otázky

Celý příběh dává dokonalý smysl, nicméně i tak se objevili nejrůznější zlí jazykové a pro-ruští agenti, kteří začali klást velmi nepříjemné otázky. Například:

Jaktože Skripalovi nezemřeli?

Oficiální verze tvrdí, že Skripalovi přežili díky rychlé a cílené léčbě. Britské zdravotnictví je totiž opravdu na vysoké úrovni, a proto dokázalo Skripalovi vyléčit i přesto, že s léčbou začali až cca 29 hodin a 58 minut poté, co měli být oba mrtví.

 

Jak mohlo dojít k léčbě, když protilátka neexistuje

Dle tvůrce novičoku Leonida Rinka žádná protilátka proti novičoku neexistuje. Zároveň všichni víme, že nikdo na světě kromě Ruska novičok nikdy neměl, nevyráběl, neskladoval, netestoval, a tak dále, tak nikdo ani nemohl pracovat na vývoji prolátky.

Muselo to být tedy tak, že poté co Sergeje přivezli do nemocnice, tak Britší lékaři okamžitě identifikovali jím doposud zcela neznámou látku a začali vyvíjet protijed. Díky vyspělosti britského zdravotnictví se dá předpokládat, že jim to nebude trvat déle, než řekněme 6 hodin. Vzhledem k tomu, že smrt běžně nastává do 2 minut je potřeba se nějak vypořádat se vzniklým časovým deficitem. Toho docílili snadno tím, že lékaře vystřelili do kosmu rychlostí blížící se rychlosti světla, čímž začal jejich čas utíkat pomaleji.

Jaktože Skripalovi nezemřeli už dávno před tím, než léčba začala?

I malé dítě přeci ví, že novičok je velmi nestálý, a když se aplikuje ve vlhkém prostředí tak se rychle začne rozkládat, a tím ztratí svou účinnost. Jediný ke komu se tato informace nedonesla byl očividně sám Pán Zla. A nebo mu jenom jeho špehové neřekli, že v Británii může občas sprchnout. To se můžeme jen dohadovat.

(pomiňme prosím fakt, že k otravě došlo údajně od kliky od bytu, a do domu tedy asi muselo zatékat)

Bohužel i toto vysvělení přináší více otázek než odpovědí, protože pokud je novičok opravdu tak nestálý, jak je možné, že ještě cca 3 týdny po incidentu stále protichemické jednotky nachází novičok po městě a to v naprosto čisté, nerozložené formě?

Když se novičok rychle rozkládá, jaktože je ještě 3 týdny po incidentu Salisbury plné toho svinstva a to v naprosto čisté formě?

Výsledek obrázku pro ooops meme

No nemůžu si pomoct, ale nějak té oficiální verzi nevěřím, a nabízím alternativní vysvětlení. Sergej s dcerou si prostě vyšli udělat nějaký ten shopping, který završili návštěvou restaurace, kde si dali pravděpodobně zkaženou rybu, načež se jim udělalo nevolno.

Britští lékaři včas zasáhli, a začali podívat černé uhlí spolu se suchým chlebem a vodou. Kombinace zkažené ryby a pro rusy netradiční kuchyně vedla k tomu, že střeva Skripalů dostala opravdu zabrat, a léčba se tak protáhla o kousek déle, než je u běžných střevních potížích obvyklé.

Please rate this

Islám v současnosti – průvodce islámem díl 9. 4.88/5 (8)

Update duben 2019: V Bruneji bylo zavedeno právo šaría, které například nevěru, či homosexuální styk trestá ukamenováním. Jak už to tak ale při zavádění novot bývá, tak tamější představitelé ubezpečují, že k takovým trestům bude docházet jen zřídka.

V předchozích článcích jsem se zabýval zejména historií islámu, která podle všeho není k bezvěrcům moc přátelská. Někdo by ale mohl říci “co bylo bylo”, nebo “dříve to bylo normální, ale teď je to jinak” atd. Podíváme se tedy na islám v současné době. *

Islám ve světě
Tak například v Saudské Arábii a dalších 12ti zemích hrozí za zřeknutí se islámu trest smrti.

Ve 14ti islámských zemích mají také trest smrti za homosexualitu. Zatímco islámský stát preferuje shazování homosexuálů ze střech budov, v Íránu se přiklánějí ke smrti oběšením, jinde volí zbičování nebo veřejné ukamenování. (V kontextu toho je poměrně směšné kritizovat to, jak se k homosexuálům přistupuje v Rusku.)

Další výdobytky zemí s aplikovaným právem šaría jsou tresty (povětšinou smrt nebo bičování) za cizoložství, nebo dokonce čarodějnictví.

Nerovnoprávnost mužů a žen asi netřeba zmiňovat.

V Saudské Arábii (kolébkou islámu), je zakázáno stavět kostely či jiné ne-muslimské náboženské stavby. Zakázané jsou dokonce soukromé kapličky. Cizinci zde musí dodržovat ramadán, a za přesvědčování lidí o jiném náboženství hrozí smrt.

Hodně lidí trpí představou, že radikálních muslimů je zanedbatelná minorita. Ve skutečnosti jich je ale dle průzkumů 600 – 800 milionů z cca 1,8mld, kteří souhlasí s právem šaría (které obsahuje mimo jiné kamenování gayů a mnoho dalších podobných výdobytků), nebo nevnímají Bin Ládina negatině, nebo souhlasí s bombovými útoky na civilisty.

To je pořád ale poměrně abstraktní. Komu sejde na nějakém Íránu, Saudské arábii či Somálsku.. když se ale podíváme blíž – do Evropy, tak zjistíme, že i zde je dle průzkumu dělaného na 9000 respondentech v 6ti zemích Evropy více než 44% muslimů fundamentalistů (což víceméně odpovídá číslům z průzkumů uvedených výše). Fundamentalisté nadřazují náboženství nad zákon. Fundamentalisté idealizují první generaci muslimů a chtějí návrat k praxi života Mohameda.
Toho Mohameda, který dle nejautentetičtějšího dokumentu o jeho životě – Síry od Ibn Ishaka, popravoval zajatce, kteří se vzdali po stovkách, dával příkazy k mučení lidí a dalším ohavnostem.

Fundamentalisté dle wikipedie upřednostňují doslovný výklad koránu.

Tedy i například pasáže jako:
9:5
A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy! Jestliže se však kajícně obrátí, budou dodržovat modlitbu a dávat almužnu, nechte je jít cestou jejich, vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný.

A dalších cca 350 nenávistných veršů.

Turecko

„Islám je jen jeden. Neexistuje něco jako umírněný Islám.“ To neřekl žádný Okamurovec nebo Konvičkovec, nýbrž současný turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan.

Prezident země, která již delší dobu jedná o vstupu do EU také prohlásil „Mešity jsou naše kasárna, minarety naše bajonety, kopule naše helmice a věřící naši vojáci.“

Čečensko

V Čečensku jsou na základě tradičních islámských zákonů zavíráni a mučeni homosexuálové.

Švédsko

Známý případ je také Švédsko, kde se jim integrace vymkla z ruky. Ač ve Švédsku (ze zřejmých důvodů) zakázali u pachatelů zjišťovat národnost, či víru, tak z vývoje počtu muslimů v zemi a počtu znásilnění vychází slušná korelace.

Zde jsou údaje, která se mi podařilo dohledat:
(každý ať si to vyloží jak chce)
1970 – 0.2% muslimské populace; 475 znásilnění celkem
2000 – 3.41% muslimské populace; 3500 znásilnění celkem
2010 – 5.38% muslimské populace; 6620 znásilnění celkem

Dánsko 

10 z 12ti násilných činnů v Dánsku mají na svědomí imigranti, či jejich potomci. Pouhých cca 5% migrantů má na svědomí cca 80% násilných činů v celé zemi. Náchylnost k páchání násilné kriminality, je tedy dle statistik přibližně 80x vyšší než u původních obyvatel.

Počet znásilnění se za poslední 2 roky zdvojnásobil.

Velká Británie

V roce 2015 ČT24 vyvrací „hoax“ o tom, že Muhammad míří mezi nejpopulárnější jména novorozenců v UK s tím, že se pouze posunul z 61. pozice na 15tou. V roce 2017 je Muhammad již na první příčce.

V letech 2012 – 2017 dle CNN došlo k nárůstu počtu útoků kyselinou o téměř 500%.

Německo

Počet útoků nožem vzrostl o 900%.

Je již běžnou věcí, že kolem vánočních trhů bývají betonové zátarasy.

Mezi roky 2015 – 2020 došlo k 28 teroristických útoků na území Německa.

 

Francie

61% francouzů si v roce 2019 myslí, že islám je neslučitelný s hodnotami Francie, což je 8% nárůst oproti roku 2018.

Dle francouzské kontrarozvědky DGSI je již 150 čtvrtí ovládáno radikálními islamisty.

Džihádistické organizace vyzývají k ničení kostelů a křesťanských památek, přičemž katedrála Notre Dame byla opakovaně označována za primární cíl.

Během roku 2018 bylo ve Francii napadeno více než 800 kostelů.

Katedrála Notre Dame, která přežila středověk, Velkou francozskou revoluci, i obě světové války, za podivných okolností vyhořela, a to i přesto, že v ní byly nejpřísnější protipožární opatření, a v místě vzniku požáru dle hlavního architekta francouzských památek, nebylo nic, co by požár mohlo způsobit. I přesto bylo žhářství jako možná příčina požáru, již sotva hodinu po vzplanutí vyloučeno.

Nejsou dostupné důkazy o tom, že by Notre Dame muslimové zapálily, nicméně na arabských stránkách, jako třeba France 24 Arabic na Facebooku, je možné sledovat, co si o tom vyznavači islámu myslí.

Najdeme tam například komentáře o tom, že by Paříž měla shořet kompletně. Nebo arabové, nabízející solidaritu v podobě darování benzínu. Výzvy k tomu, aby následovala Eifellova věž, a podobné.

Nutno dodat, že na fotce není výběr „TOP komentů“, ale že takových tam v diskuzi bylo tak 60% (možná více, ale spoustu věcí Google nepřeložil vůbec, nebo tak, že nebylo zřejmé, co bylo komentem myšleno).

Podobná situace nastala při požáru katedrály v Nantes. V katedrále současně vznikla 3 ohniska, a takřka okamžitě byl v souvislosti s tím zadržen migrant z Rwandy. Následně byl ovšem propouštěn, a francouzský ministr vnitra, to komentoval tak, že „V tuto chvíli nic nenaznačuje, že se jedná o trestný čin„. Nebýt toho, že se pan migrant o pár dní později k činu přiznal, tak by všichni ti, co upozorňovali, na možnou spojitost s požáru s migranty, byly nadále, tak jako v případu Notre Dame označovány za dezinformátory.

Evropa

Ze statistiky vidíme, že v posledních 20ti letech, dochází v Evropě k teroristickým útokům páchanými téměř výhradně muslimy.

Vezmeme-li v potaz, že muslimů je Evropě jen cca 7%. Vyjde nám, že statistická šance, že muslim spáchá teroristický útok je o 2 řády vyšší, než u u nemuslimů.

Od 9.11.2001 proběhlo ve světě více než 31 000 teroristických útoků spáchaných muslimy. Útoky v Evropě  jsou evidovány zde: https://www.thereligionofpeace.com/attacks/europe-attacks.aspx

Jak se zdá, tak žádné oficiální statistiky neexistují, nicméně jen málokdo může nevidět nárůst hromadných znásilnění, bouraček automobilů s davy lidí, či útoků nožem při volání „Alláh Akbar“.

Nějakou záhadnou náhodou k těmto incidentům dochází výhradně ve „vyspělé Evropě“, a naopak tam, kde vládnou „protimigrační populisté“ je klid.

ČR

Zapomeneme-li na TOPácké “My jsme Evropa”, tak můžeme tvrdit, že u nás přece žádný problém není. Což je zatím naštěstí pravda (Update zaří 2018: Už ne), ale jak ukazují statistiky, je to jen díky tomu, že zde máme muslimů naprosté minimum.

I přesto už můžeme pokusy o přizpůsobování se muslimské kultuře i u nás. Viz. např. známý případ muslimské dívky, které se soudila se školou, že ji (stejně tak jako všem ostatním) zakazuje nosit pokrývku hlavy (v jejím případě hidžáb).

V souvislosti s hidžábem je například často diskutováno to, že je to důkaz podřazenosti žen. Což se obhájcům islámu samozřejmě nelíbí a tvrdí, že hidžáb ženy nosí dobrovolně. Zajímavé je, že předseda muslimských obcí v ČR Abbás tvrdí

“Mohamed řikal, že nemá být na dospělé ženě vidět nic víc než dlaň a tvář.. a když jí to zakážete, tak ona pak nemůže chodit do školy třeba.” (cca 5:50)

“jestli chce žena splnit požadavky islámu, tak nehledě na to kde je, se musí zahalovat” (cca 11:40)

Předseda Ústředí muslimských obcí a brněnské mešity Alrawi, byl zase zaznamenán, jak v mešitě káže například

“nauč ho nenávist ke kuffru – tedy k neuznání Alláha.” (kafir = ne-muslim) (6:58)

“můžete bít děti, když se nemodlí, neb je to výrok proroka Mohameda” (7:15)

V září 2018 jsme dosáhli dalšího milníku, a sice zmaření prvního teroristického útoku ve jménu islámu chystaném na území ČR. Přičemž muslimská obec o radikalizaci prokazatelně věděla, a nenahlásila to.

V srpnu 2016 byl imám Samer Shehadeh hostem vysílání irozhlasu, kde vysvětloval, jak češi nechápou co je to islám, a že za každým muslimem vidí teroristu.

O pár let později navrhuje policie obžalovat pana Shehadeha z terorismu. Švagrová imáma v soukromé korespondenci říkala například „Kdybychom přijeli do ČR, tak bychom přijeli, abychom zabili co nejvíce lidí,“.

Dále uvedla, že ale samozřejmě nezabíjí nevinné. Ten, kdo si pod tím představí, že k nám pojedou na výlet zabíjet trestance odsouzené k smrti, by si měl přečíst můj článek  Kdo je podle islámu nevinný.

 

* Abych byl korektní, tak nutno uvést, že ne za vše může islám. Těch faktorů je určitě více. Zejména taková ta klasická násilná kriminalita má dle mého názoru spojitost spíše s nízkým IQ migrantů z Afriky. Ne, že by lidé s vysokým IQ nepáchali kriminalitu vůbec, ale ti se zaměřují spíše na tu ekonomickou.

Co se týče sexuální kriminality, tak náchylnost migrantů k jejímu páchání osobně spatřuji v mixu vlastností jako

  • nízké IQ
  • vnímání žen jako podřadných, které vychází z islámu
  • sexuální frustrace mladých muslimů
  • efekt lišky v kurníku (když žijete v zemi, kde z žen vídáte jenom oči, a přijedete do země, kde holky běhají v minisukních, musí to být velký šok)

Please rate this

Různé (dez)interpretace – průvodce islámem díl 8. No ratings yet.

V předchozích dílech jsem pomocí rozborů islámských textů a historického kontextu došel k závěru jaký je a jaký není islám. Existují však názory, že na tom co se píše v jakýchsi stovky let starých dokumentech, a to co dělal Mohamed a muslimové v jeho době nijak nesouvisí s dnešním islámem, protože existuje mnoho různých interpretací, z nichž některé nejsou vůbec nenávistné. Na problém s různými interpretacemi se zaměřím v tomto článku.

Obecně lze myslím říci, že existuje-li více interpretací jedné a té samé věci. Tak pokud jsou tyto interpretace spolu v přímém rozporu, může být pravdivá jenom jedna z nich.

Například existuje interpretace, která tvrdí, že když Ježíš říkal „Hoď kamenem, kdož jsi bez viny“, tak že to byla ve skutečnosti výzva k ukamenování hříšníka, a že tedy je křesťanství velmi surové. Člověku, který o křesťanství a Ježíšovi moc neví, a považuje ukamenování za běžný trest může přijít takováto interpretace naprosto pochopitelná. Když se ale podíváme na širší kontext, zjistíme, že Ježíš by ve skutečnosti neublížil ani mouše, a že je tedy tato interpretace zcela nepravdivá. I přesto ale existují lidé, kteří věří ji věří. To, že někdo věří určité dez-interpretaci nijak nemůže změnit to, jaké křesťanství opravdu je.

Jsem přesvědčen, že existují nacisté, kteří věří, že byl Hitler dobrý člověk. Ne, že by schvalovali co dělal, ale že zkrátka nevěří tomu, že to udělal. Na ty řekněme „zlé“ nacisty (kteří Hitlerovi činy schvalují) je nahlíženo úplně stejně jako na ty „hodné“ nacisty (kteří věří, že veškeré špatnosti jsou Hitlerovi přičítány neprávem). A je to správně, protože to, že někdo dez-interpretuje ideologii nebo náboženství se kterým se ztotožňuje není problém ostatních, ale jeho samotného.

Stejně tak existují mírumilovné a tolerantní interpretace islámu.

Muslimové, kteří je vyznávají pro nás nejsou hrozbou, a zpravidla nebývá problém s jejich integrací. Problém však tkví ve dvou věcech:

  1. Pravděpodobnost, že muslim bude fanatikem je větší, než u jiných náboženství
    A není to náhoda. Interpretovat křesťanství tak, že nabádá k vraždění nekřesťanů je velmi obtížné. Takovéto vysvětlení je totiž velmi nepravděpodobné, a proto existuje jen velmi málo vraždících křesťanských fanatiků.

Naopak veškeré původní zdroje ukazují na to, že islám byl velmi netolerantní a násilný, a proto je jeho interpretace jako mírumilovného náboženství velmi nepravděpodobná. To je také důvodem, že existuje poměrně hodně vraždících muslimských fanatiků.

Jak může někdo tvrdit, že teroristé jednají v rozporu s islámem, když :
Korán 9:29
Bojujte proti těm, kdož nevěří v Alláha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Alláh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy,…

Korán 2:192
Zabíjejte je všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali, vždyť svádění od víry je horší než zabití…

Korán 2:216
A je vám předepsán také boj, i když je vám nepříjemný…

Jak se někdo může divit džihádistům, že páchají sebevražedné útoky, když:

Korán 4:74
Nechť tedy bojují na stezce Boží ti, kdož kupují za život pozemský život budoucí! A těm, kdož bojují na stezce Boží a budou zabiti či zvítězí, těm dáme odměnu nesmírnou.

Jak může někdo tvrdit, že je islám náboženství tolerance, když:

Korán 3:28
Nechť si věřící neberou nevěřící za přátele místo věřících! Kdo tak učiní, nedostane se mu od Boha ničeho,

Jak můžeme někdo tvrdit, že islám je náboženstí míru, když se v The Reliance of Traveller (něco jako zákoník práva šaríja, který vysvětluje pasáže z Koránu a Mohamedova slova a převádí je do pochopitelného manuálu):
Chalífa válčí se všemi ostatními národy (káfiry), dokud se nestanou muslimy.

o9.8
Chalífa vyhlašuje válku židům a křesťanům. Nejprve je vyzve, aby se obrátili na islám, poté je vybídne, aby platili džizju (daň za to, že jsou káfiři). Pokud odmítnou konvertovat a platit džizju, tak na ně chalífa zaútočí.

2. Není možné snadno odlišit vyznavače mírumilovné islámské interpretace, od vyznavače té originální

Pokud někdo vyznává islám, a věří že je to náboženství míru a tolerance (na základě dohromady asi 11ti veršů). Pokud tomu někdo věří, tak je to jedině dobře, nicméně je to pořád jeden islám. S jedním Aláhem a tím samým Mohamedem. Jenom se o nich každý učí trochu jinak.

Jediným logickým řešením pak pro nemuslimskou zemi je pohlížet na všechny muslimy stejně, podle objektivního měřítka – tedy podle toho, co o islámu říkají původní zdroje.

Pokud se někdo chce od té špatné části islámu distancovat, měl by si založit nějaké jiné náboženství. Např. neo-islám, pseudo-islám nebo jakékoliv jiné. Stačilo by jasně deklarovat, že uznávají pouze islám z Mekkánského období, a že cokoliv s dělo poté, odsuzují. Bude potřeba na to napasovat nějaké kloudné vysvětlení, např. že při migraci do Medíny byl Mohamed zabit a nahrazen jeho zlým dvojčetem nebo tak něco. Jak jsem zjistil, tak obhájci“mírumilovného islámu“ jsou dostatečně kreativní, takže věřím, že vymyslí něco lepšího.

Dokud se k tomuto jednoznačnému oddělení nedojde, je nutné islám brát jako paušální hrozbu, a tak k němu přistupovat.

Please rate this

O nevývoji a nevýrobě No ratings yet.

Dle oficiálních zdrojů v ČR nebyl vyráběn ani vyvíjen novičok. Což znamená, že byl vyráběn pouze v malém množstí, testován a pak zničen. Chemickou hantýrkou je to označováno za mikrosyntézu. Vzhledem k tomu, že většina lidí nejsou chemici, tak budu raději dále v textu používat slovo nevýroba.

V ČR tedy probíhala nevýroba novičoku A-230. Když ale chci něco (ne)vyrobit, tak musím nejdříve vyvinout nějaké úsilí jak v teoretické rovině, tak praktické abych získal dostatečné know-how, k následné (ne)výrobě, říká se tomu vývoj.

Vzhledem k tomu, že je Rusko označováno za jedinou zemi na světě, která umí novičok vyrobit, tak se zdá, že výroba nebude spočívat v tom, že se koupí v tescu pár chemikálií, a ty se pak v garáži slejou dohromady. Naopak se bude jednat o velmi složitý proces, který bez vývoje nelze uskutečnit. Pokud ale budeme brát tvrzení, že výroba ani vývoj neprobíhal, tak jak se tedy mohla ona nevýroba uskutečňovat? Pokud lze nevýrobu provozovat bez vývoje, byla by to dobrá zpráva například pro producenty léků. Mohli by ušetřit miliardy korun za zdlouhavý vývoj léku, a místo toho by se jenou občas někde sešli, a trošku oné medicíny prostě nevyrobili. Nevyrobený lék by pak mohli testovat, a pokud by se osvědčil, provedli by jeho vývoj, aby mohli začít s běžnou výrobou. Naopak kdyby se testovaný lék z nevýroby neosvědčil, tak by se do jeho vývoje ani nepouštěli a ušetřili by jmění a několik ztracených let.

Nebo je k před nevýrobou nutné provést jakýsi nevývoj? Těžko říct, protože o nevývoji se narozdíl od nevýroby odborníci nezmiňují.

Please rate this

Jak žádost ČR o vstup do EU ovlivnila světovou ekonomiku 5/5 (1)

Vládní studie o vyhodnocení členství v EU přináší velmi zajímavá fakta a ukazuje mnoho různých důvod, proč je dobře, že jsme do EU přistoupili. Každý euroskeptik by se měl podívat na stranu 15, kde zjistí, že

Toto období je počítáno od roku 1998 do 2008. Vstup do EU byl tedy tak super, že se jeho pozitivní následky začaly projevovat již 6 let před ním.

Studie to vysvětluje tak, že trhy začaly pozitivně reagovat již na samotný úmysl ČR do EU vstoupit, a potvrzuje to i na datech ze zemí jako Maďarsko, Polsko, Slovinsko či Slovensko, které přistupovaly k EU v roce 2004 stejně jako Česká Republika, a pozitivní výsledky se taktéž začaly projevovat již kolem roku 1998.

Podle mě se ale studie co se týče pozitiv vstupu ČR do EU drží velmi při zemi, a nezohledňuje vůbec vliv na ekonomiku ostatních států.

Například HDP stávajících členů, jako Německa a Francie začaly v tomto období taktéž raketově růst. (Bodejť by né, když tak významý partner jako ČR, která tvoří cca 0,004% zahraničního obchodu Francie začne uvažovat o členství v jejich spolku)

To, že stávající členové EU budou kladně reagovat na přijímání nových členů není nijak překvapivé, nicméně tím výčet pozitiv plynoucí ze vstupu ČR do EU nekončí. To co je totiž opravdu zajímavé je, že Václav Klaus svým podpisem nakopl i ekonomiku států jako je například Bulharsko, Srbsko, Ukrajina, Rumunsko a další. Růstové křivky těchto zemí přesně kopírují tu naši.

Ač je to líbivá představa, tak se nabízí otázka. Opravdu Česká Republika pouhým podáním přihlášky k členství v EU zásadním způsobem ovlivnila svoji i světovou ekonomiku, nebo spíš přihláška zahýbala naším (i světovým) HDP asi tak, jako znovuzvolení Zemana kurzem bitcoinu, a to co nám vládní studie prezentuje je jenom ukázkový příklad manipulace s fakty,a další důvod proč nevěřit „nestranným“ státním odborníkům? To ať si posoudí každý sám..

 

Please rate this

Proč se nespoléhat na „nestranné odborníky“ No ratings yet.

Hlavní problém není v tom, že by nestranní odborníci neexistovali. Nebo v tom, že by odborník o problematice nevěděl víc, než laik. Problém je, jak zaručit, aby odborníci, kteří budou rozhodovat byli nestranní.

Vláda odborníků zní na první pohled logicky – kdo jiný než odborníci by měl přeci rozhodovat o věcech. Toto prosazovala už Holešovská výzva, v čele se Slávkem Popelkou, který vládu odborníků vysvětloval poměrně výstižně pomocí zvuků eehhh  a mnnnnooo. Problém je ten, že někdo musí ty odborníky určit. Zastupitelská demokracie funguje tím způsobem, že lidé volí politiky, a ti pak vládnou. A tito politici mají své názory, které pak ovlivňují jejich chování.

Pokud má dojít na nějakému závažnému rozhodnutí, vybere si vláda „odborníky“, kteří ji s tím pomohou (resp. pomohou legitimizovat jejich rozhodnutí), a zde nastává celý problém.

Pokud mám politika, který je například pro czexit, tak ten si pozve do týmu takové odborníky, kteří budou mít ty nejlepší argumenty pro czexit (např. Macha nebo Šichtářovou). Naopak pokud jsem proti czexitu, budu za odborníka považovat třeba Sedláčka.

Pokud jsem socialista, tak si za odborníky přizvu někoho z řad odborářů (třeba Zavadila, kterého naopak libertarián bude považovat za ekonomického diletanta), který opět bude souhlasit s mým názorem.

A tak dále…

Odborníci na každou problematiku zcela jistě existují, a o svém tématu vědí o mnoho víc, než běžný občan, ale na každý problém existují odborníci zastávající opačné názory, a každý kdo je u moci si vybere toho, kdo má stejný názor jako on.

Například Babiš tvrdí, že svojí menšinovou vládu postavil na odbornících, tak bychom jí měli schvalovat ne?

Kontrolní otázka: Znáte alespoň jeden jediný případ, kdy by nějaký odborník (např. poradce ministra) prezentoval jiné názory, než má jeho šéf (ministr)?

Jediný případ, který napadá mě je Babiš a Wagenknecht, jejichž názory na dotační podvody se pokud vím dost rozcházely. Wagenknecht se najednou ve chvíli, kdy odmítl krýt Babiše „odstal“ odborníkem, a to velmi rychle.

V současném systému má odborník 2 funkce:

  1.       Legitimizuje názor svého šéfa (aktuální vlády), který pak může říkat „ale odborníci s námi souhlasí..odborníci říkají toto a tamto..“
  2.       Je užitečný při řešení technických detailů
    Co ale odborníci dělat nemohou, jsou politická rozhodnutí (např. czexit ano / ne; daně vysoké / nízké; atd.)

Ikdyby se nedejbože podařilo najít opravdu nestranného odborníka, a nějakým zázračným způsobem ho nainstalovat (kdo by to udělal a  proč?) do vlády a dát mu rozhodovací pravomoci, tak i tak neexistuje žádná garance, že tento odborník bude rozhodovat dobře, protože jak se zdá, tak na většinu témat se názory odborníků liší, a způsob jak poznat kdo má pravdu pravděpodobně neexistuje. Ledaže by o tom rozhodl třetí odborník… a na něj by mohla dohlížet komise dalších odborníků, kterou by jednou za čas kontrolovala odbornická inspekce, která by jednou za čas skládala zkoušky jestli jsou dostatečně odborní… Hm, kdo by ale připravoval a vyhodnocoval ty zkoušky? To by se muselo ještě vyladit.. , ale jedno je jistý – nesmíme nechat rozhodovat lidi, protože ty jsou hloupí… a mohli by se nechat zmanipulovat. Třeba nějakým politikem…. nebo odborníkem.

Nedávno jsem viděl zajímavý článek o tom, že britští vědci dokázali, že špatné držení těla nemá souvislost s bolestí zad. Vyvrací tak leta zažitou zaručenou pravdu, na které se se s různými odchylkami všichni shodovali.

Nebo to, že zaručeně zhubnete, když budete jíst malé porce 8x denně!  Nebo 6x ? 5x ? 3x vlastně stačí. Tak ne, protože studie IKEM ukazuje, že nejlepší je jíst pouze 2x denně.  Podle někoho dokonce stačí jíst 1x denně. Člověk v tom má pěkný guláš, ale to je možná proto, že nejsem odborník – ti v tom totiž mají jasno…jenom každý jinak.

Zajímavý příklad je měření promořenosti koronavirem. Zatímco vládní odborníci dospěli k jednotkám promile. Naopak studie stomatologů ukazuje, že promořenost je na úrovni 14% , naměřili tedy přibližně 3500x vyšší promořenost, než vláda.

Jak se tedy někdo může spoléhat na to, že budou odborníci rozhodovat správně v politických otázkách, když se nejsou schopni shodnout ani v exatních vědách?

Osobně jsem toho názoru, že při hledání pravdy je dobré brát v potaz argumenty a fakta, které různí odborníci přednáší, nikoliv však závěry, které z nich dělají. Myslím, že člověk i když určitému tématu nerozumí, je ze sledování dvou proti sobě argumentujících odborníků velice dobře schopen posoudit, na čí straně je spíše pravda.

Samozřejmě, se člověk při řízení vlastním úsudkem může často mýlit, nicméně jsem přesvědčen, že se to nebude dít častěji, než u někoho, kdo slepě přejímá cizí závěry.

Please rate this