Archiv rubriky: Politika

Ve veřejném prostoru už je nepřeberně návrhů na to, jak vyřešit drahé energie. V zásadě spočívají buď v odrbání někoho komu se zrovna daří, nebo v prohloubení státního deficitu. Ani jedno není moc dobré. Proto přináším svoje řešení.

Pro zjednodušení uvažujme v EU 2 typy zemí. Typ 1 – Česko – spíš chudší země, která má energetické přebytky. Typ 2 – Německo – bohatá země, závislá na dovozu energie.

Současný stav, je takový, že energie je nedostatek, a proto roste její cena. Zatímco němci si to mohou dovolit, jelikož mají násobně vyšší kupní sílu, tak pro čechy je to celkem problém.

Nabízí se tedy řešení čechům energii zlevnit, například tím, že bychom lokálně vyrobenou elektřinu nejdříve poskytovali za výrobní cenu + rozumnou marži čechům, a do německa dodávali až to, co nám zbyde.

Problém je ten, že byť by se toto řešení určitě líbilo mnoha občanům česka, tak by se asi moc nelíbilo majitelům a akcionářům energetických společností, jelikož je by to na nich byla v zásadě státem posvěcená krádež.

Uvažujme tedy příklad, kdy normální cena elektřina je 20, a současná cena elektřiny je 200. Uvažujme, že v ČR vyrobíme 1300 elektřiny ale potřebujeme pouze 1000.

Za současné situace to tedy vychází, že energetické firmy utrží 1300 x 200, tedy 260 000.

Pokud bychom v ČR zavedli cenový strop na původní hodnotě 20, tak by z ČR energetické firmy utržily z prodeje 1000 elektřiny v ČR pouze 20 000. Stačí tedy na zbývajících 300 elektřiny, která nám zbyla vydělat 240 000, a firmy budou na svém. Stačí tedy německu dodávat elektřinu za 800 a nikoliv za 200.

Vzhledem k tomu, že němci jsou násobně bohatší než my, tak jsou i schopni zaplatit násobně více za elektřinu. A zároveň vzhledem k tomu, že za energetický marast mají z velké části zásluhu právě němci – jelikož odstavují efektivní zdroje energie, a hrají si s větrníky a podobně –  je myslím vhodné, aby si to teď trošku takříkajíc vyžrali.

No a pokud by jim to přišlo drahé, tak nic nebrání tomu, aby znovu nastartovaly svoje jaderné elektrárny, a vyrobili si energii svoji.

Samozřejmě tu je nějaká hranice, za kterou by si tu elektřinu nebyli schopni koupit ani němci, nicméně tím, že němci produkují obrovskou přidanou hodnotu, tak ten strop mají posazený násobně výše, než my, kteří za vysoké energetické náročnosti vyrábíme laciné polotovary.

Trošku se tento nápad komplikuje tím, že je v EU více zemí. Pokud bychom tento plán realizovali sami, tak hrozí to, že němci nakoupí elektriku třeba od Bulharů, a nám elektrika zůstane nevyužitá, a neprodejná, jelikož na burze jí pořád (pro bohaté národy) bude relativně dost. Pouze tam o trošku stoupne cena, kvůli chybějícím 300 jednotkám elektriky z ČR..

Nicméně pokud by se země typu Česka domluvily na společném postupu, došlo by k tomu, že by na to, že by ty bohaté země, které jsou nesoběstačné zkrátka musely přistoupit na naše podmínky.

Je tu pak ještě problém, a sice pokud by zde bylo více typů zemí, než typ 1 a typ 2.

Např. chudá země, která není energeticky soběstačná, a ještě k tomu ne z vlastní viny.  Tak ta by si pak zasloužila nějakou solidaritu.

Nedělal jsem žádný větší průzkum, takže je možné, že země typu česka a země typu německa jsou pouze česko a německo. Pak je tato úvaha nesmysl. Pokud by ale země těchto dvou typů tvořily alespoň polovinu zemí EU, tak si myslím, že by to v zásadě realizovatelné být mohlo.

Většinou, když chce člověk zjistit, proč se dějí nějaké věci, je dobrý vodítkem položit si otázku „Komu to prospívá“.  Bohužel to ale není tak jednoduché, že by to platilo na 100%, jelikož předpoklad, aby to fungovalo zcela spolehlivě je ten, že lidé jednají zcela racionálně, což nejednají. I tak, je to podle mě ale jeden z nejlepších indikátorů.

Kdo je tedy vítězem války na Ukrajině?

Myslím, že to zcela jednoznčně je Čína. Vzhledem k tomu, že se snižují dodávky plynu a ropy z Ruska do EU, tak Rusko tyto suroviny prodává se slevou v Číně.  Čínským podnikům a celé jejich ekonomice tak spadly do klína levné energie, díky kterým bude Čína ještě více konkurence schopná v ekonomické oblasti.

Dalším pozitivním efektem války na Ukrajině pro Čínu je fakt, že západ a NATO zde přichází o poměrně značné množství vojenské techniky, čímž se oslabuje.

Ve válce se zároveň vojensky vyčerpává Rusko, které sice pro Čínu není nepřítel, ale i tak se číňanům hodí upevnit svojí dominantní roli v regionu.

Podniky z EU kvůli extrémním cenám energií krachují a stávají se zcela nekonkurence schopné, což číňanům opět hraje do karet.

Toto vše spadlo číňanům do klína z nebe, aniž by museli hnout prstem, takže podle mě jsou jasným vítězem právě oni, a je velmi velmi pravděpodobné, že za každý další proválčený den komunisté v Pekingu bouchají šampusy.

Hned za nimi se na 2. místě umísťují USA. Obchodní sankce se jích v zásadě netýkají, energie mají své dost, takže jim to, že budou v zimě šít svetry určitě nehrozí.

Kromě ryze pozitivního vlivu prostřednictvím zvýšeného odbytu LNG, ale USA těží spíše z negativních efektů, které dopadají na EU a Rusko. USA samy o sobě se mají dobře, a pro to, aby se měli ještě lépe ani tak nepotřebují zlepšovat stav u sebe, ale stačí jim, když se zhoršuje situace u jejich konkurentů / nepřátel.

Zatímco největší ekonomický konkurent spojených států – EU, jde ekonomicky do kytek, a dolar je vůči euru snad nejsilnější v historii, tak jeden z hlavních vojenských nepřátel USA – Rusko se na válce vyčerpává vojensky. USA napřímo s Ruskem válčit asi moc nechce, ale nepřímá válka je dobrá. USA jsou násobně bohatší, a mají násobně vyšší rozpočty na armádu, takže tento typ války s Ruskem je pro ně ideální, protože když se „opotřebovávací válka“ povede dostatečně dlouho, tak Rusku dojde technika dříve, a USA tak upevní svou dominantní pozici. Je tedy z jejich pohledu zcela pragmatické, podporovat válčení „až do posledního ukrajince“.

Dále tu máme Rusko, kde už je to trošku sporné, ale pořád si myslím, že na 3 stupínek vítězů patří.

Pro Rusko je velmi na jednu stranu válka dost nákladná, na druhou stranu ale Rusko vydělává na drahé ropě a plynu, a má tak i přes sankce, rekordní zisky. Dále Rusko získává nové území s hromadou nerostných surovin, údajně v bilionových hodnotách.

Co je ale pro Rusko možná ještě cennější, než další plyn a podobně, kterého už tak má přehršle, je destabilizace Evropské unie, která s přicházející zimou bude nabírat na intenzitě.

Sankce sice na životy lidí žijících v rusku určitě dopadají, nicméně si myslím, že sice tam nebudou iPhony a podobně, nicméně zima jim nebude, a do huby taky budou co mít, což už až tak úplně nelze říct o lidech v Evropě.

V zásadě tedy asi lze říci, že pro Rusko je válka na Ukrajině jak po eknomické, tak politické stránce dobrý deal.

Pak tu máme Evropskou unii, která byť reálně ve válce není, tak dopady na ní by reálné válce skoro odpovídaly. Čím dál více firem krachuje, čím dál více lidí se propadá do chudoby. Jediným důvodem, proč evropské vlády ještě nezačaly padat je neschopnost lidí uvědomit si velikost přicházejícího prů… švihu. Nicméně jsem přesvěčen, že s přicházející zimou začnou (proválečné) vlády v evropě padat, a začnou je postupně nahrazovat tzv. proruští populisté s jednoduchým programem – že znovu zajistí Ruský plyn, na kterém ať si přejeme nebo ne, stojí evropský blahobyt.

No a úplně na konci máme samozřejmě Ukrajinu. Zde to asi ani není potřeba vypisovat. Pro Ukrajinu není nijak výhodné samotné vypuknutí války, ani proces válčení. Válčení má pro ně v tuto chvíli dle mého názoru smysl jenom pouze pokud jsou přesvědčeni o tom, že jsou schopni dobít ztracená území zpět. O čemž já sice přesvědčen moc nejsem, ale nejsem expert..

Co z toho plyne?

V zásadě asi nic kromě toho, že kromě zemí, pro které je válka nevýhodná, jsou i země, pro které výhodná je, a pokud by politici jednali racionálně, snažili by se podporovat to, co je pro jejich země výhodné, a naopak zabránit tomu, co je pro jejich země nevýhodné.

Říká se, že populismus je vítěznou strategií demokracie, a je to v vcelku logické. Co je ale celkovou vítěznou strategií uspořádání společnosti? Podle mě, je to plundrování. 

Klasický graf nabídky a poptávky je podle mě funkční pouze v prostředí s Plundrovacím Potenciálem (PP) 0, tedy v takovém stavu, kdy na trhu existuje zcela dominantní hráč na v oboru Bezpečnost & Násilí, tedy ve stavu, kde existuje stát (který není v rozvratu). 

Ve chvíli kdy slábne dominantní hráč zajišťující Bezpečnost & Násilí, tak PP roste, což vede k tomu, že se rovnovážný bod posouvá směrem doleva nahoru. Tedy za menší množství, je vyšší cena. V extrému, kdy je Plundrovací Potenciál plných 1, se dostáváme do stavu, kdy “zákazník” platí nekonečně vysokou cenu, a naoplátku za ni nedostává nic – neboli, je plundrován. 

Rozdíl mezi rovnovážným bodem při PP0 a PP více než 0, znázorňuje nedobrovolný posun. Tedy část, kterou je kupující nucen zaplatit navíc aniž by chtěl, nebo měl možnost volby, oproti tomu, kolik by zaplatil v klasickém volnotržním prostředí.

Uvedu několik příkladů.
Představme si, že existuje společnost A, která produkuje sůl, a společnost B, která produkuje pepř. Společnost se spolu vyplatí obchodovat, jelikož obě se budou mít lépe, když budou mít k dispozici pepř, i sůl.

1. Představte si expediční výpravu vyslanou bez armády ze společnosti A, která narazí na společnost B. Výprava zjistí, že společnost B má zásoby pepře, a vzhledem k tomu, že s sebou výprava nemá armádu, tak je její Plundrovací Potenciál 0. Je tedy velmi pravděpodobné, že se tyto společnosti domluví na vzájemně výhodném obchodu.
2. Představme si stejnou situaci, s tím, že výprava má s sebou armádu, a společnost B armádu nemá. Nehledě na to, že by spolu pořád mohli v klidu uzavřít oboustranně výhodný obchod, tak se spíše stane to, že výprava využije svůj PP a pepř si vezme, jelikož je to v danou chvíli ještě výhodnější, než uzavřít dobrovolnou směnu. A následně se ještě stane některá z dalších možností
   – obyvatele společnosti B budou pobiti (aby nehrozila odveta z jejich strany)
   – obyvatele společnosti B budou zotročeni (aby z nich společnost A těžila dlouhodobě)
   – s obyvateli společnosti B bude uzavřena jakási dohoda o (ne)plundrování, spočívající v tom, že je společnost A bude pravidelně navštěvovat, a brát si část jejich produkce (je to tedy variace předchozí varianty), přičemž dohoda bude ještě zřejmě obsahovat nějakou klauzuli o tom, že společnost B nesmí zbrojit
   
   Naopak co se zcela určitě nestane je to, že by spolu tyto společnosti v budoucnu obchodovali na bázi dobrovolné směny.
3. Společnost A vyšle expediční výpravu s armádou o síle 100, a narazí na společnost B s armádou o síle 20, což znamená, že PP není 1, ale něco mezi 0 a 1. Rozdíl síly armád nemusí nutně znamenat to, že společnost A zlikviduje společnost B. Nicméně je to faktor, který se projeví na grafu nabídky a poptávky. Tzn. i pokud se domluví na nějaké formě obchodu, tak zcela určitě ten obchod nebude oboustranně tak výhodný, jako v případě č. 1. A to ani nemusí být tak, že by společnost A použila nátlak a výhružky. Zkrátka společnost A přirozeně bude nabízet méně, zatímco společnost B vědoma si situace bude přirozeně nabízet více. Zkrátka vědomí společnosti A, že má sílu na to společnost B zlikvidovat a zotročit, hraje určitý vliv při jejím rozhodování. A stejně tak vědomí společnosti B, že mohou být zlikvidováni ovlivňuje zase jejich rozhodování. Čím více bude narůstat PP, tím spíše dojde k úplnému zplundrování, než k uzavření obchodu.

Uvažujme ještě jiný příklad, a sice, že existují společnosti X a Y, přičemž společnost X je superbohatá (bohatství 1000; armáda 100), a společnost je sice méně vyspělá, méně bohatá, ale má větší armádu (bohatství 200; armáda 250). V klasickém tržním prosředí při PP0 by se nabízela situace, kdy si společnost X za úplatu od společnosti Y bude kupovat ochranu, což bude pro obě společnosti výhodné. Nicméně vzhledem k tomu, že společnost Y má výrazně větší armádu, tak její PP je nenulový, a při zvažování způsobu generování zisku, tedy do hry vstupuje možnost, společnost X zplundrovat, a naprosto zásadním způsobem zvýšit své bohatství.

Aktuální výdaje států na obranu, jsou kolem 2% HDP, takže by se nabízelo, že běžná cena, kterou by společnost X byla ochotna nabídnout společnosti Y za ochranu, by byla okolo 20.
Na trhu s PP0 by společnost Y zvažovala pouze to, zda je pro ni výhodné, poskytovat obranu za 20, a třeba by dospěla k tomu, že ano, tak by společnosti X a Y uzavřely obchod, protože by tím obě dvě maximalizovali svůj užitek.

Vzhledem k tomu, že PP je ale v tomto případě nenulový, tak společnost Y zvažuje 2 možnosti.

1. Chránit společnost X za cenu 20, na čemž by měli přiměřený zisk, řekněme 10. 
2. Zplundrovat společnost X a získat 1000 mínus náklady boj, takže čistý zisk, řekněme třeba 500 – 700, což je 50x až 70x více než při tom uzavřít obchod.

Z tohoto příkladu vidíme, že plundrování je extrémně výhodné, a je velmi nepravděpodobné, že by spolupráce, bohatých společností s dobře vyzbrojenými společnostmi mohla fungovat na bázi klasických volnotržních principů. 

Bohatá společnost, spoléhající se na to, že ji za úplatu budou chránit chudí válečníci, by tedy byla asi docela naivní. Jako řešením se tedy jeví to, že každá bohatá společnost, bude muset spoléhat primárně na to, že se ubrání sama, a tedy investovat značné prostředky do vlastní armády. Vidíme z toho tedy to, že Bezpečnost & Násilí není obor jako každý jiný, ale je to obor, kde trh nefunguje, resp. je značně deformován Plundrovacím Potenciálem. Je to obor, kde společnost musí být soběstačná, a nemůže se spoléhat na to, že si to pořídí na trhu, tak jako třeba auto, banány, či cokoliv jiného.

Další problém je v tom, že ve společnosti s nenulovým PP fungují tržní mechanismy zcela obráceně, než na trhu. Zatímco na trhu s PP0 firmy, které poskytují špatné služby, o které není dostatečný zájem zanikají, tak na trhu s nenulovým PP naopak prosperují ti největší grázlové, jelikož obrovským způsobem bohatnou na plundrování.

V minulém příkladu uvažujme ještě společnost Z, která má stejné bohatství a armádu, jako společnost Y, a zatímco Y bohaté společnosti typu X plundruje, tak Z je hodná, a chová se, jakokdyby její PP byl 0, tedy poskytuje společnostem typu X ochranu za cenu kolem 20. 

Zatímco na začátku je vzájemný PP mezi Y a Z nulový, protože mají stejnou sílu, tak se velmi rychle dojde do stavu, kdy Y bude výrazně bohatší a silnější, jelikož zatímco společnost Z vydělává férových a udržitelných 20, tak Y z jednoho kvalitního nájezdu vydělá 1000, což jí umožní rozšířit svou armádu, a hned vzápětí zplundrovat i společnost Y, čímž co? Opět rozšíří svoje bohatství, a následně i armádu.

Aby tedy svět mohl stabilně fungovat, musel by dle mého názoru každý jednotlivec, a každá společnost investovat do své obrany minimálně tolik, aby útok na ně byl nevýhodný. To neznamená, že se každý musí být schopen ubránit komukoliv, ale že se to útočníkovi zkrátka nesmí vyplatit. Tedy společnost X by při bohatství 1000, měla dát na armádu alespoň 1000, tedy aby když na ni někdo zaútočí, tak aby stejných 1000, které získá z dobití ztratil při samotném boji, neboli, aby svůj ZP (Zpludrovací Potenciál) srazil na 0, do stavu, kdy má plundrování větší ztráty, než zisky, a je tedy opět výhodné spíše fungovat na bázi dobrovolné směny. Zplundrovací potenciál lze tedy vyčíslit jako rozdíl mezi náklady nutnými na své dobití, a bohatstvím, které dobyvatel po dobití získá. 

Z toho dle mého názoru vyplývá, že společnost bez monopolu na násilí ve výsledku bude fungovat velmi neefektivně, protože bude muset strašně moc zbrojit, což vede k tomu, že územní celky s monopolem na násilí jsou schopny fungovat efektivněji, a tedy i lépe prosperovat, což v praxi vede k tomu, že na každém kousku světa existuje někdo, kdo tam má monopol na násilí – zpravidla stát. 

To by bylo k teorii asi vše. Nyní se podívejme na realitu.

Dříve se jezdilo ochytávat do afriky černochy, za účelem jejich zotročení. Dělo se to proto, že jejich Zplundrovací Potenciál byl vysoký, jelikož jejich odchyt byl poměrně jednoduchý, a zároveň práce, kterou byli schopni vykonat byla poměrně velká. Stručně řečeno, se to vyplatilo.

Nyní se to již neděje. Nejde myslím ani tak o to, že jejich odchyt by byl složitější (vzhledem k vojenské a technologické převaze USA spíše naopak), ale proto, že práce, kterou je otrok schopen vykonat je velmi malá v poměru k jiným dostupným technologiím. Jeden traktor, či kombajn, je podle mě schopen nahradit práci minimálně několik stovek otroků, takže v podstatě by člověk jenom za výkrm otroků, musel dát více, než kolik ho stojí provoz traktoru. Stručně řečeno se to již prostě nevyplatí.

Dříve probíhala kolonizace, při které bylo většinou původní obyvatelstvo vybito. Dělo se to proto, že původní obyvatelstvo většinou mělo značné bohatství (půdu, zlato, já nevím co ještě), a zároveň nebylo schopno efektivní obrany. Neboli jejich ZP byl vysoký, a jejich plundrování tedy bylo výhodné.

Nyní se to již moc neděje, protože ZP z důvodu obou faktorů klesl. 

Dříve jezdili vikingové na loupežné výpravy. Byli sice chudí, a nevyspělí, nicméně uměli dobře válčit, a proto pro ně bylo velmi výhodné terorizovat své okolí. Nyní se to již také neděje, jelikož to také není jakkoliv rentabilní.

Ještě poměrně nedávno byli židé zplynováváni a jejich majetek zabavován. Opět to bylo proto, že to bylo výhodné. Náklady na to byly příliš nízké, a výnos příliš velký, než aby tomu nacisté byli schopni odolat. 

Prosím, nikdo mi netvrďte, že se to dříve dělo proto, že lidé byli jiní, a nevěděli, že je to špatné. Samozřejmě si všichni museli uvědomovat, že někoho zabít, a sebrat mu jeho majetek není správné. Nicméně bylo to prostě tak výhodné, že morálka musela jít stranou.

Koneckonců se jisté formy plundrování dějí i dnes. USA už nepořádá výpravy do Afriky pro otroky, protože to se už nevyplatí, nicméně podnikají útočné výpravy na Blízký východ pro ropu.

Jistá forma kolonizace také stále probíhá např. při vyhánění domorodců z pralesů. Půda, kterou tam obývají je zkrátka příliš cenná, než aby tam lidé byli schopni nechat domorodce žít. 

Ne lidé dříve prostě nebyli jiní. Nyní sice máme dotykové telefony, 5G internet, atd. nicméně lidé jsou v jádru pořád stejní, a budou dělat to, co je výhodné.

Celkový vývoj světa se myslím také odehrával v souladu s mojí teorií – tedy, že na každém kousku světa vývoj nevyhnutelně dospěl do stavu, kdy tam vznikl monopol na násilí. On totiž nikdo nechce mít konkurenci. Akorát ale když podnikáte mimo obor Bezpečnost & Násilí, tak nemůžete konkurenci fyzicky likvidovat. Proto v jiných odvětvích může fungovat zdravá konkurence, kdy na jednom území existuje více firem, poskytující stejné služby. V oboru Bezpečnost & Násilí to ale nejde, jelikož pro dominantního hráče je vždy výhodnější, konkurenci fyzicky likvidovat. Koneckonců toto můžeme vidět na tom, jak fungují různé gangy. Ty gangy se primárně neživí násilím, ale třeba prodejem drog, nicméně pokud v daném místě není efektivně fungující monopol na násilí, tak je pro ně násilí druhotným businessem, který využívají zejména v konkurenčním boji. Gangsteři, stejně tak jako expediční výpravy v prvním příkladu nejsou úplně hloupí, že by se museli při každém střetu hned postřílet, nicméně právě proto, že nejsou úplně hloupí budou výhodnost i pro tuto možnost vždy zvažovat. Nejsem žádný odborník na gangy, ale mám zato, že situace, kdy na jednom území působí více, vzájemně si konkurujících gangů zkrátka nenstává. Buď je slabší gang zlikvidován, nebo dojde k rozdělení území tak, aby na každém území měl svůj gang monopol na násilí.

Efekt, kdy si gangy porcují území můžeme vidět v historii celého světa. Výchozím stavem na každém kousku světa bylo bezstátní prostředí, kde nikdo nevládl. Nicméně jak se svět postupně osidloval, tak došlo k tomu, že každý kousek světa někdo ovládl, a všude tam, kde se potkalo více skupin lidí došlo k tomu, že to tam ovládl nikoliv ten nejchytřejší, nebo ten kdo nejvíce ctí morální principy, ale ten kdo byl nejefektivněji schopen páchat násilí. Postupem času z toho vznikly státy, které v tradici terorizování svého území pomocí síly pokračují dodnes, a stejně tak jako gangy si udržují monopol na násilí na svém území.

Snad ještě lepším příkladem, než tím z reálného světa mohou být příklady z her. End-game stav v podstatě každé onlinovce založené na osidlování světa je vždy jak přes kopírák stejný. Vznikne tam dominantní aliance, která terorizuje celý server. Popř. pokud je mapa dostatečně velká, a ve hře neexistují teleporty atd. pro okamžité přeskakování do vzdálených lokací, tak je konečný stav takový, jako je současně na Zemi, tedy že každý alespoň trošičku perspektivní kousek mapy je terorizován nějakou jinou aliancí (státem), ale místa, kde by si člověk mohl v klidu žít, tak aby mu ostatní dali pokoj, vyjma odlehlých míst v horách, či podvodních jeskyní v podstatě neexistují – a často ani tam ne. 

Argumentem pro volnotržní fungování bezpečnostních agentur, které by přesně tomuto zabránily je ten, že si každý může platit nějaké bezpečnostní agentuře, a ta bude dohlížet na jeho bezpečnost, a vymáhat jeho práva. 

Problém je ovšem ten, že nikde v reálném světě k tomu nedošlo, a ani ve hrách k tomu nedochází, protože terorizování a plundrování je zkrátka neuvěřitelně výhodné. Pokud má tedy někdo takovou sílu, že by byl schopen efektivně dohlížet na dodržování bezpečnosti a vymáhání práv, tak je velmi pravděodobné, že sklouzne k tomu, že svou sílu využije spíš k plundrování, silný hráč v oboru Bezpečnost & Násilí totiž nemusí tak, jako podnikatelé v jakýchkoliv jiných oborech spoléhat na to, že bude nabízet dobrou službu za rozumné peníze, a to mu přivede zákazníky, kteří u něj dobrovolně utratí peníze. On je může donutit. To je rozdíl od toho, když prodáváte banány – ty prostě nikomu silou nevnutíte.

Hraním onlinovek jsem strávil poměrně hodně času, a musím říci, že jsem se nikdy nesetkal se situací, že by si dominantní hráč na daném území nechal od někoho platit výpalné za ochranu. Je to proto, že to prostě není výhodné. Pokud máte velkou armádu, a bohatého souseda, je nejvýhodnějším modelem souseda zkrátka zplundrovat. Pokud byste si měli nechat platit za ochranu, tak se vám nevyplatí dělat to za pář šušňů, ale řeknete si třeba o 80-90% jeho produkce.
V principu tedy nastávají 2 situace. Buď se sousedem spojíte, a bude spolu plundrovat ostatní sousedy, nebo se nespojíte a zpludrujete vy jeho. Nějaké poklidné žití vedle sebe je utopie. K poklidnému soužití dvou sousedů může dojít ve chvíli, kdy jsou oba pacifisté, budují si svoje městečko, a nemají ambice srát se do ostatních. Problém je ten, že pak vás oba dva velmi brzo zplundruje někdo jiný, a pořádně se na tom napakuje.

Volnotržní poučka by zněla, že válčení je nevýhodné, a že lidé na volném trhu, kteří nebudou válčit, a budou mezi s sebou obchodovat, budou bohatnout rychleji, než ti co válčí. Problém je ten, že válčení je nevýhodné pouze ve chvíli, kdy válčíte proti podobně silnému soupeři. Pokud se však rozhodnete válčit jenom proti těm, kteří mají výrazně slabší armádu než vy, je válčení naopak extrémně výhodné. To tedy přirozeně vede k tomu, že plundrovači ve výsledku bohatnou sílí rychleji, než ti co poklidně obchodují.
Je tu tedy vidět v podstatě obrácený jev, než na volném trhu v jakémkoliv jiném odvětví, kde to běžně funguje tak, že prosperují ti, co poskytují nejlepší služby, zatímco na trhu v oblasti Bezpečnost & Násilí vyhrává ten, kdo je schopen nejefektivněji plundrovat.

Ty hry mi přijdou skoro lepší případ pro ilustraci toho, že ve společnosti je páchání násilí vítězná strategie, než příklad z reality, jelikož u té reality člověk může říci, že se lidstvo za tu dobu nějak vyvinulo, zlepšilo své poznání atd., a že kdyby se to nyní zresetovalo do výchozího stavu, tak by společnost dospěla do jiného stavu, než je nyní. 

Jenže ve hrách se resetování děje denodenně. Každý den vznikají nové servery, a koncový stav na serveru je vždy stejný. Nikdy ho neovládne dobrák, který se všemi obchoduje, a armádu používá jenom k obraně. Vždy vítězí ti, co efektivně terorizují okolí. Udržovat si armádu jenom kvůli obraně proti potenciálnímu útoku je totiž v podstatě plýtvání zdroji.

Ještě nabízí otázka, proč se ve hrách nerozmáhá forma plundrování typu placení výpalného / daní, tak jako to dělají státy v realitě. Ten důvod je myslím pouze technického rázu, a sice, že hry na to nejsou uzpůsobeny. Byl by to koneckonců poměrně zajímavý experiment, vytvořit hru typu Travian, Ark, apod, kde by byla implementována možnost zdanění. Jsem si téměř jist, že výsledek by pak vypadal stejně jako v reálném světě. Tzn. že plundrování typu zničit a ukrást, by se ve značné míře přesunulo do daní. 

Dospěl jsem tedy k závěru, že ve společnosti, kde neexistuje monopol na násilí, by tento monopol dříve či později vždy vznikl, a že by ho ovládal ten nejprotřelejší grázl, který je schopen nejefektivněji páchat násilí a plundrovat, což není moc dobrá představa. 

V kontextu toho, se začínám přiklánět k tomu, že je ve výsledku dobré, aby monopol na násilí ovládal stát, kde to to co je pro stát v jakémkoliv jiném odvětví překážkou – tedy jeho neefektivita, je v tomto případě jeho devizou. Protože pokud má mít někdo monopol na páchání násilí, tak je myslím dobré, když to bude někdo, kdo to bude neefektivně a těžkopádně. 

Plundrovat či neplundrovat.. 

Myslím, že pro společnost jako celek by nepochybně bylo výhodné, domluvit se na tom, že se plundrovat nebude. Bohužel je to myslím stejné, jako při tzv. vězňově dilematu, a tedy, že i přesto, že pro společnost jako celek je výhodné dohodnout se na neplundrování, tak pro každého jednotlivce je výhodné tuto dohodu porušovat. 

Andrej Babiš profituje na dojení státu, což je dle mého názoru svinstvo, nehledě na to jestli to dělá v mezích zákona nebo mimo ně. Lidé nejdříve musí nedobrovolně odevzdat své peníze státu, a lidé typu Babiše si je pak umí od státu zinkasovat. V principu je to krádež, ale tím že je to zprocesováno skrz stát, tak to tak lidé nevnímají. Způsob, jakým získal Agrofert je také přinejmenším pochybný.

Za komunistů byl STBák, nyní je čerpač. Andrej Babiš je etalon prospěchářství, a zjevně se dokáže přizpůsobit jakémukoliv systému. Na jeho morálním profilu nejsem v podstatě schopen najít cokoliv kladného.

Otázkou však je, zda je morální profil nějak důležitý k tomu, aby mohl být někdo dobrým premiérem. Podle mě ne. Samozřejmě je to velký důvod na něj nadávat, ale v principu myslím, že schopný grázl, který jde do vlády čistě kvůli svému prospěchu, může klidně vládnout lépe, než někdo, kdo pomyslnou cestu do pekla bude dláždit těmi nejlepšími úmysly. Tím ovšem netvrdím, že by Babiš dobrým premiérem byl (vyhodnocení premiérů na konci článku).

Kolik nás Babišovi levárny stojí

Nejvíce propíraná Babišova kauza, a sice Čapí hnízdo, kde jde o 50 milionů, je sice zajímavá tím, že je tu šance, byť malá, že Babiš skončí tam kam dle mého názoru patří – tedy za mřížemi, ale na druhou stranu jde opravdu o drobné.

V kauze ovšem vůbec nejde o Babiše. To, co Babiš udělal je totiž poměrně zřejmé asi každému – a sice že se jakožto miliardář a jeden z nejbohatších Čechů se obohatil o 50 milionů z kapes daňových poplatníků, kteří většinou ani za rok nevydělají to, co on za den. To je prostě fakt, a na tom není co řešit.

To o co v kauze jde je, jestli prasárna co AB udělal je v souladu se zákonem, nebo nikoliv. Jestli Babiš nakonec skončí nebo neskončí v kriminálu na jeho morálním profilu nic nezlepší ani nezhorší. Naopak nám to ale velmi názorně ukáže, jak moc nemorální je současný stát.

Daňový poplatník by se měl ale spíše než na Čapí hnízdo zaměřit na to, kolik celkově Babiš z jeho kapes načerpal.

Zde můžeme vidět, graf ze stránky babis-dotace.cz, který je provozovaný Piráty. Graf se snaží zcela lživě vzbudit dojem, že do roku 2012 Babiš kumulovaně načerpal na dotacích čistou nulu, a že začal čerpat až, když vstoupil do vlády.

Pokud se koukneme na jiný graf, tak uvidíme, že Babiš velmi hbitě čerpal už před vstupem do politiky, k čemuž mu dopomáhaly z velké části právě ti, kteří ho nyní kritizují.

Z grafu vidíme, že Babiš plní svůj program velmi dobře, jelikož s jeho vstupem do vlády je spojeno navýšení čerpání o cca 400 milionů ročně. K tomu nutno připočíst odpuštěné daně, a zisky z prodeje státem vynucovaného prodeje biopaliv.

I přesto, že peníze ze státní pokladny proudí k Babišovi rychleji než dříve, tak je nutné říci, že kumulovaně k němu doteklo podstatně více peněz za vlád ODS, TOP09, KDU-ČSL, LIDEM či ČSSD. A byly to právě předchozí vlády, které dříve šly Babišovi na ruku, a zcela zbytečně navyšovaly povinný podíl biopaliv. Pokud tedy chceme nadávat na Babiše že si přihrává státní peníze, měli bychom nadávat i na vlády, které to dělali před ním. Jak Babiš, tak předchozí vlády soustavně poškozovali daňové poplatníky. Na rozdíl od předchozích vlád, je Babiš alespoň chytrý, a plní svoje kapsy, a ne někoho cizího.

I když vezmeme celkovou sumu, kterou Babiš aktuálně transferuje z kapes daňových poplatníků do těch svých, tak to máme necelé 2 miliardy. Vydržování Babiše tedy tedy stojí méně, než roční útrata běžného občana za hajzlpapír. Pravda, že peníze utracené za prostředek, se kterým si utřete zadek jsou zjevně lepší investicí než do někoho, kdo to samé dělá s vámi, ale objektivně vzato, když bude mít člověk o 200,- Kč za rok méně či více, tak se jeho život nezhorší ani nezlepší. Zahrnovat Babišovo čerpání do úvah o tom, jestli je dobrý či špatný premiér se tedy jeví jako zbytečné.

Babiš dokonce stojí méně, než zcela absurdní stravenkový business, který se nyní Babiš rozhodl zastavit, čímž se pro daňového poplatníka stává jeho bilance automaticky kladná.

Pokud srovnáme výdaje na Babiše třeba s výdaji OZE, neboli solární barony, které dělají 40mld ročně, tak se dostaneme do úplně jiné ligy. Pokud se k vládě dostanou zelení šílenci (což už bohužel opravdu nejsou jenom Zelení), tak se těch 40mld může velmi rychle klidně zněkolikanásobit (viz. propočty přechodu na bezuhlíkovou ekonomiku), což následně udělá desetitisícové díry v ročním rozpočtu, které už většina běžných lidí dost pocítí.

Podporu OZE také nezavedl Babiš, nýbrž vlády před ním.

Je Babiš ohrožení pro demokracii?

Babiš je dle mého názoru čirým produktem systému. Je totiž schopen se jakémukoliv systému přizpůsobit, a využít ho k tomu, aby mohl parazitovat na ostatních.  Za komunismu byl STBák, později vydělal na šméčkách (nicméně jak se zdá v souladu se zákonem) se státem vydělal první peníze, ty investoval zpět do politiků, kteří mu umožnili skrz dotace bohatství znásobit. A nyní, když už je ve fázi, kdy neví, co s penězi, je logickým krokem, že chce moc, a k tomu mu dokonale slouží současný demokratický systém, který mu za stovky milionů (pro Babiše relativně nepodstatná suma) umožňuje si ji koupit.

Říká se, že řetěz je jen tak silný jak je silný jeho nejslabší článek. Podobně to vidím s prohnilostí systému – tedy, že systém je tak prohnilý, jak největší grázlové, kteří na něm profitují.

Babiš poukázal na obrovské nedostatky, které současná demokracie má, a za to bychom mu měli být vděční. Bojovníci za demokracii by si to měli vzít k srdci, a demonstrovat za to, aby se systém změnil, tak aby možnost takovéhoto jednání eliminoval, nikoliv proti jedné konkrétní osobě, protože systém okamžitě vyprodukuje někoho, kdo ho nahradí. Resp. takových lidí už čeká spousta ve frontě.

Babiš si zkrátka šel do politiky vydělat, a to se mu daří (viz. rostoucí dotace a daňové úlevy pro jeho firmy). Že by byl ale jakkoliv nebezpečný pro demokracii si nemyslím. Nezaznamenal jsem jediný zákon, který by k jejímu omezování či potlačování vedl. Koneckonců proč by to dělal. Na současném systému se daří skvěle profitovat – patří mezi nejbohatší lidi v zemi, a zároveň mezi nejoblíbenější politiky. Tento systém mu tedy dokonale vyhovuje, a tlakem na jeho změnu by mohl rozhodně o víc přijít než získat.

Teď se pojďme podívat jak si Andrej Babiš vede v mém hodnocení premiérů posledních vlád..

Andrej Babiš 2017+

• mluvil o snižování daní a byrokratické zátěže
• zvyšoval daně
• zvyšoval zadlužení státu
• zvyšoval byrokratickou zátěž
• zvyšoval počty státních zaměstnanců

Bohuslav Sobotka 2014-2017

• zvyšoval daně
• zvyšoval zadlužení státu
• zvyšovat byrokratickou zátěž
• zvyšoval počty státních zaměstnanců

Petr Nečas 2010 – 2013

• mluvil o snižování daní a byrokracie a o nutnosti štíhlého státu
• zvyšoval zadlužení státu
• zvyšovat byrokratickou zátěž
• udělal z pojmu „pravice“ sprosté slovo

Mirek Topolánek 2006-2009

• mluvil o snižování daní a byrokracie a o nutnosti štíhlého státu
• zvyšoval zadlužení státu
• zvyšovat byrokratickou zátěž
• zvyšoval výdaje na státní zaměstnance

Ke grafu lze ještě doplnit, že v roce 2018 to bylo 453 000 a 2019 470 000.

Lze tedy shrnout, že všechny vlády včetně Babiše občanům škodili. Za žádné vlády nebyly lidé spokojení s důchody. Za žádné vlády nebyli lidé spokojeni s výší daní. Za žádné vlády nebyli lidé spokojenosti s úrovní zdravotnictví. Za žádné lidé nebyli spokojeni s fungováním státních podniků. Za žádné vlády nejezdili vlaky včas. Za žádné vlády nebyly kvalitní silnice. Všechny vlády žily na úkor příštích generací.

Babiš není eurofanatik, ani vítač, což je jeho velký plusem, a osobně ho tedy v kontextu dnešních politiků řadím spíše k těm kladným.

To ovšem nic nemění na tom, že jako člověka ho nemám rád, a nechci ho podporovat, a proto už asi 5 let poměrně důsledně bojkotuji jeho produkty.

Základní listina práv a svobod je dokument, kterým spousta lidí šermuje, a zdá se, že opravdu věří, že jim něco zaručuje. To je samozřejmě pouhou iluzí.

Pojďme se podívat co se tam vlastně píše.

Článek 1
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

Hned první článek je nesmysl. Lidé zcela nedobrovolně musí dělat celou řadu úkonů. Jako jeden příklad za všechny stačí uvést to, že lidé více než 50% svého výdělku, musí věnovat státu. Zároveň nevím co má společného se svobodou to, že člověk může jít do kriminálu zato, že si na své zahradě, pro vlastní potřeby pěstuje pár kytek konopí. Svobodní tedy lidé zcela určitě nejsou. Rovni v právech si nejsou také nejsou, neboť existují různé (anti)diskriminační zákony, které určité skupiny obyvatel z(ne)výhodňují.

Článek 2
(1) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.

Demokracii lze v podstatě považovat za ideologii, takže tento odstavec popírá sám sebe.

(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

Stát ale může zavádět libovolné zákony, tzn. tento odstavec negarantuje nic.

(3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

Zároveň každý pošuk, který sežene 101 resp 120 hlasů, může zavádět libovolné zákony. Opět tedy není garantováno nic.

Článek 3
(1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

Pakliže jste fanda nacismu, tak se na vás tento článek nevztahuje. Zároveň nic nebrání tomu, postavit na úroveň nacismu jakýkoliv jiný politický směr. Opět tedy není garantováno nic nikomu.

Článek 4
(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.

Na první pohled dobré. Na druhý už horší. Základní práva a svobody se totiž většinou odvolávají na to „pokud to neupravuje speciální zákon“. Tzn. pokud to speciální zákon upravuje, tak i kdyby nenaplňoval podmínku, že zachovává základní práva a svobody, tak ji začne naplňovat tím, že vznikl. Což je koneckonců i napsáno hned v dalším odstavci.

(2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“) upraveny pouze zákonem.

(4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.

Neboli, když chcete s občany vyjebat, je nutné na to udělat speciální zákon, a ne zneužívat nějaký, který k tomu určený není.

Článek 6
(1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.

Ok, konečně nějaké právo, které nemá nějakou výjimku.

(2) Nikdo nesmí být zbaven života.

Ještě je to pro jistotu upřesněno.  Palec nahoru.

(3) Trest smrti se nepřipouští.

Základní listina práv je super!

(4) Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.

Ajaj..Vše výše zmíněné tedy opět platí jen do doby, dokud nevznikne zákon, který to povolí. Už si zase nemyslím, že ZLSP je super.

Článek 7
(1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.

Opět garance platí jen do doby, než na to vznikne zákon. Příklad za všechny např. nahrávání a uchovávání každého telefonního hovoru po dobu 6ti měsíců.

Článek 9
(1) Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na:
……

Výjimky číslo 1 – asi 250…

Článek 10
(2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.
(3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.

Pro případ, že by fráze „pokud to neupravuje zákon“ už někdo prokoukl, obsahuje ZLSP i poněkud lišáčtější formulace. Hádejte kdy se zásah do soukromí přestává být neoprávněný.. něco mi říká, že ve chvíli, kdy na to vznikne zákon.

Článek 14
(1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.
(2) Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní Republiky, má právo svobodně je opustit.

Opravdu?

Takhle by se dalo pokračovat až k poslednímu článku 44. Obsah ZLSP lze tedy shrnout asi takto

• věty, které popírají samy sebe
• lži
• odstavce, které sou popírány jinými odstavci
• garance, které jsou ale platné jen do doby,  než vznikne zákon, který je upravuje

A kdyby se tam náhodou našla nějaká opravdová garance, tak je dobré si uvědomit, že ZLSP není něco co spadlo z nebe, ale je to jen právnický text, který může tuším 120 poslanců jakkoliv změnit.

• Podniky se sice neznárodňovaly, ale vlastníci museli poslouchat diktát ústředních orgánů.
  – To lze považovat za předstupeň krajní levice, která by šla ještě o kousek dále, a podniky znárodnila.
• Ekonomika byla tažena kupředu nikoliv soukromými podnikateli, ale pomocí státních zakázek, financovaných dluhem a inflačními penězi.
  – To patří mezi tradiční levicové metody.
• Nacistické Německo je označováno za totalitní režim.
  – Totalitní režim, zasahuje do každého aspektu lidského života, a je to přesným opakem toho, co prosazují pravicové strany. Totalita je v podstatě synonymem pro krajní levici.

Pravda je, že Hitler byl proti komunistům, kteří jsou extrémní levice. Usuzovat z toho ale, že to z něj automaticky dělá krajního pravičáka, je přinejmenším pitomé. Komunisté prostě byli politickou konkurencí, a Hitler je zakázal stejně tak, jako všechny ostatní strany. Co se týče jeho reálné politiky, tak ta měla s komunisty mnoho společného.

Někteří politici, včetně se nedávno rozčilovali nad tím, že genderová ideologie a multikulturalismus se bude cpát již do nejmenších dětí ve školkách.

Například Václav Klaus mladší minimálně trošku přeháněl, když tvrdil, že holčičky si nebudou moci hrát s panenkami.

Oproti tomu ministrině Maláčová již ale zcela čistokrevně lže, když tvrdí, že „Je to tak, že pokud si děti chtějí hrát třeba chlapečci s panenkami, tak ať si hrají, a pokud si holčičky chtějí hrát s autíčky, ať si také hrají. A platí to i opačně, holčičky si samozřejmě můžou dál s panenkami hrát.“

Maláčová tedy věc staví do roviny, že prostě jenom nebudou nikomu bránit, pokud si bude chtít hrát s jakoukoliv hračkou. To je ale naprostá lež.

Toto se píše v samotné kritizované příručce:

„Speciální pozornost věnujeme stereotypnímu rozdělení rolí mezi muže a ženy, zařazujeme aktivity, které toto vnímání nabourávají. Povzbuzujeme dívky a chlapce ke společným hrám, které jsou běžně přisuzovány pouze jednomu pohlaví (např. uspořádáme závody v posílání autíček pro všechny, každé dítě si vybere autíčko, pojmenuje ho, a s ním pak soutěží; každé dítě si vezme s sebou na hřiště panenku a bude jí dělat maminku/tatínka, připraví oblečení, jídlo, budete vozit v kočárku atd.).“ „Pokud je to možné, vybíráme hračky, např. panenky, i jiné než světlé barvy pleti.“

Není tedy vůbec pravda, že děti budou nechány ať si hrají s čím chtějí, ale budou aktivně povzbuzovány, aby si hrály s hračkami, určenými pro opačné pohlaví.

Za toto tedy dávám jednoznačně palec dolů. Byť je příručka v tuto chvíli zřejmě jen doporučující, tak to zcela přesně naplňuje znaky salámové metody. Nezvedne-li se dostatečný odpor proti této novotě, je velmi pravděpodobné, že za pár let se to již promítne v zákonu.

Naopak palec nahoru dávám za pasáž, ve které se píše „Děti jsou vedeny k vědomí rozdílnosti a různorodosti v lidské společnosti z hlediska kulturních a hodnotových odlišností„.

Mnoho lidí totiž žije ve zcela mylné představě, že náš hodnotový systém je vlastní lidem po celém světě (Více jsem o tom psal článku Je islám opravdu tak netolerantní, nebo má jenom jiné hodnoty?).

Své by o kulturních odlišnostech mohla vyprávět například Katie Piper, která myslela, že je super nabrnknout si muslima, konvertovat k islámu, a následně se ho zříci. Kdyby jí za mlada někdo vysvětlil něco o kulturních odlišnostech, nemusela by skončit s kyselinou v obličeji.

Vzhledem k tomu, že i imámové, snažící se prezentovat jakýsi „islám s lidskou tváří“, se přiklání k tomu, že za zřeknutí se islámu, je jediným adekvátním trestem smrt (nejedná-li se o nějak mentálně zaostalého jedince), tak ve výsledku ještě nedopadla tak špatně.

K sepsání tohoto článku mě inspiroval Stanislav Polčák, který napsal toto:

Svoje slova pak s kamennou tváří vysvětluje v pořadu Prostor X  tím, že tím myslel, že příroda spor rozhodne přeci tím, že si Zeman rozvzpomene na to co tvrdil dříve. Jak by paměti člověka starého jako Zeman pomohlo čekat do samého konce lhůty, zůstává však neobjasněno.

Politiky typu Polčáka, Farského atd. jsem vždy považoval za hodné, slušné lidi, kteří plní funkci užitečných idiotů, tedy dělají věci, které jsou výhodné pro pár lidí, přičemž pro společnost jsou velmi škodlivé. Nicméně to nedělají, protože by byli zlí. Myslí to dobře, jenom mají pokřivené chápání světa.

To s jakým ledovým klidem dokáže tento člověk lhát, pro mě tedy bylo velmi překvapivé zjištění.

Další, kdo se nominoval mezi kandidáty s hroší kůži je Jiří Pospíšil .

Nominoval se tvrzením, že daň z nabytí nemovitosti je nemravná. Přičemž tuto daň o více než 30% zvedla právě vláda (ODS+TOP9+LIDEM/VV), které se účastnil.

Za zmínku stojí také Alena Schillerová, která když byle zhruba před rokem konfrontována s tvrzením, že finanční ředitelství údajně vydalo příkaz, podle kterého ti, kdo udělí více doměrků, dostanou větší odměny, tak to naprosto kategoricky odmítla, že je to naprostý nesmysl.

V mezičase finanční správa přiznala, že je to tak opravdu bylo. Když na to došla řeč v nedělní Partii s Kalouskem, tak místo toho, aby si nasypala popel na hlavu, snědla klobouk nebo něco podobného, tak opáčila, že sice takový příkaz ředitelství vydalo, nicméně že byl neproveditelný, a že je to celé nesmysl. Neustálým opakováním toho samého vyvracela i Kalouskovi „lži“ o tom, že má nespočet důkazů z konkrétních ministerstev, kde tato praxe byla běžně používána.

Hroší kůži má svým způsobem i Jan Hamáček. Kdyby ji neměl, musel by totiž nechat odinstalovat, či začernit všechny zrcadla v ČR, a nebo příštích 10 let, alespoň za dne nevylézat z domu.

Pan Hamáček si zejména vůči Babišovi kladl poměrně velký počet podmínek, a poměrně častokrát hrozil odchodem (nebo nevstoupením) z vlády. Babiš, zřejmě vědom si toho, co je Hamáček zač, mu v podstatě v ničem nevyhověl, a to dokonce   ani u tak banálního požadavku, aby alespoň odstoupil v případě, že bude odsouzen, aby nedošlo k tomu, že bude zemi a jeho samotného řídit z kriminálu.

Před vstupem do vlády s ANO tvrdil Hamáček např. toto:

„Tak tou naprosto klíčovou podmínkou, kterou musíme vyřešit, je otázka současného premiéra, protože sociální demokracie dlouhodobě říká, že není možné, aby ve vládě byl trestně stíhaný politik.“

Toto jsou další podmínky, které si kladl. Ze všech následně ustoupil.

• ve vládě nesmí být trestně stíhaná osoba
• odvolání členů SPD z výborů
• regulační mechanismus pro odbourání střetu zájmů
• hnutí ANO se musí vzdát do vyřešení kauzy Čapí hnízdo rezortu financí, vnitra a spravedlnosti

Na samé dno pan Hamáček klesl během kauzy Šmarda, kdy v jednu chvíli bojovně naladěn říká, že o odchodu z vlády nemůže rozhodnout sám, a že musí to musí rozhodnout předsednictvo (pravděpodobně ve víře, že předsednictvo návrh na odchod zamítne). Nicméně, že on má jasno.

Předsednictvo bohužel pro Hamáčka rozhodlo tím nejhorším možným způsobem, a sice, že mu udělilo pravomoc, vyřešit to jak on sám uzná za vhodné. Načež situaci Hamáček vyřešil tak, že jako vždy stáhl ocas.

V seznamu pochopitelně nemůže chybě ani Andrej Babiš, který veřejně přísahal na smrt svých dětí, že s čapákem je všechno v pohodě.

Zapomněl jsem na někoho? Kdo je vítěz podle vás? Napište do komentáře na FB..

Máme tady ústavní krizi. Ústava jasně říká, že prezident jmenuje či odvolává ministry na základy návrhu premiéra. Většina ústavních právníků se shoduje, že ač v ústavě není uvedena žádná lhůta, mělo by ke jmenování / odvolání dojít bez zbytečného odkladu. Není-li tedy prezident zrovna v nemocnici, na zahraniční cestě, nebo není-li zrovna půlnoc, měl by na návrh premiéra okamžitě reagovat.

V ústavě se nepíše nic o tom, že se prezident musí s návrhy ztotožňovat, nebo že by je měl jakkoliv komentovat. A už vůbec se tam nepíše o tom,  že by měl prezident s premiérem, o návrzích jakkoliv vyjednávat nebo, že by měl jmenování kohokoliv čímkoliv podmiňovat, či že by měl právo jmenování / odvolání odkládat kvůli jakýmkoliv výhradám k dané osobě.

Ústava hovoří poměrně striktně a jednoznačně „Prezident jmenuje / odvolává na návrh předsedy vlády…. „.

Nikdo zajisté nemůže prezidentovi bránit v tom, aby se k návrhům vyjadřoval jak uzná za vhodné, nicméně by tak měl činit jako volnočasovou aktivitu, a před tím by měl mít splněné své ústavní povinnosti. Chce-li prezident nad šálkem čaje diskutovat s premiérem o ministrech jeho vlády, ať tak ve svém volném čase činí. Jen stěží lze ale tuto aktivitu považovat za něco bezodkladného, co by ospravedlňovalo otálení s plněním ústavních povinností.

Myslím, v jedné věci se shoduji se šéfem STAN, a sice, že jedinou cestou z této ústavní krize je podání žaloby na prezidenta. Konkrétně na toho, který se svévolným vykládáním ústavy začal, a sice Václava Havla.

Byl to totiž právě Václav Havel, který jako první začal zpochybňovat výklad ústavy, když v roce 1998 podmiňoval jmenování vlády jakýmisi konzultacemi o jednotlivých ministrech.

Byl to Václav Havel, který několik týdnů odmítal jmenovat ministra Grégra, kvůli jakýmsi filozofickým výhradám. A nebyl to tedy nikdo jiný než Václav Havel, kdo otevřel tuto pandořinu skřínku. Václav Klaus v tom vesele pokračoval dále, a Miloš Zeman na tuto, již v podstatě ústavní zvyklost, jenom plynule navázal.

Je tedy zcela nezbytné dodatečně podat žalobu na Václava Havla ve věci jeho postupu v roce 1998 a 2001, aby se jednou pro vždy vyjasnilo, jak to vlastně je.