„V Koránu se 91 krát praví, že Mohammed je dokonalý muslim. Je božským prototypem člověka a jediným přijatelným modelem pro Alláha“
33:21 – A věru máte nyní v poslu Božím příklad překrásný pro každého, kdo doufá v Boha a v den poslední a kdo Boha hojně vzpomíná.
Čeští arabisté
Muhammad je pro muslimy nezpochybnitelným vzorem, jehož osoba je nedotknutelná – nelze ji podrobovat kritice. Pokud tak někdo učiní, dopustil se rouhání, za což mu hrozí trest. „Jeho osoba je totožná se základy islámského dogmatu a jako taková nikdy v dějinách islámu nesměla být předmětem poučených diskusí – neřku-li dokonce kritiky. Muhammad však nesměl být ani předmětem svévolných interpretací, hrozících snahou o jeho zbožštění“ (Mendel, 1994: 33).135 Podobné je to i s humorem. 136
Čeští arabisté se jednoznačně shodují na tom, že islám (v překladu „odevzdání se Bohu“) je náboženství, které má ovšem v sobě zakódovanou tendenci k expanzi a také je téměř od počátku svého druhu státoprávní doktrínou a ideologií, což je dáno vznikem a ranou povahou historického vývoje islámu.
Šíření islámu kromě jiného pomocí násilí je v islámské věrouce přítomno již téměř od samého počátku, neboť jeho zakladatel neváhal dle dobových zvyklostí prosazovat své záměry mečem. „Byl pozemským hrdinou a vůdcem obce věřících, před nímž nepřátelé brali nohy na ramena. Svou obec chtěl rozšířit, zabezpečit a duchovně povznést skrze reformu přežilých společenských a morálních stereotypů, a to i s použitím síly. Na své ideové odpůrce nebral příliš ohledů a stoupence jiných náboženství – vyjma židů a křesťanů – trestal mečem, pokud v islámu včas nenalezli zalíbení nebo pokud s nimi nenavázal pragmatické, vzájemně výhodné vztahy“ (Mendel, 1994: 31–32).
Jakoukoli kritiku Koránu, podobně jako je to v případě proroka Muhammada, hlavní proud islámu dle arabistů rozhodně odmítá (Kropáček, 1996a: 25).
Podle odborníků fiqh rozdělil osoby do několika kategorií a odstupňoval jim práva a míru odpovědnosti. Na vrcholu pomyslné pyramidy stojí svobodný plnoletý muslim. O něco níže pod plnoprávným mužem stojí žena-muslimka, které právo v některých oblastech přisuzuje podřadné postavení (Kropáček, 2003: 123). Vedle těchto svobodných muslimů rozlišuje islámské právo ještě kategorii otroků a jinověrců (Kropáček, 2003: 123–124).
V těchto obdobích docházelo k různým formám diskriminace (povinnost nosit na oděvu kus barevné látky, zákaz jízdy na koni, zvyšování daně z hlavy, a dokonce ničení sakrálních budov). Jsou zaznamenány i případy rabování křesťanských a židovských obchodů a vraždy jinověrců, inspirované různými fanatickými kazateli nebo dervišskými řády“ (Mendel 2008: 122–123).
Arabisté uvádí, že apel na zahalování žen nalezneme již v Koránu, kde ale s výjimkou prsou není přesně specifikováno, jaké části těla mají mít ženy zahaleny.159
Doplnit korán – zmínka o kompletním zahalování
Konečným cílem má být islamizace celého světa. (Kropáček, 2003: 114–115; Mendel a kol., 2007: 19).
3.1.2. Shrnutí Z pohledu vybraných českých arabistů lze islám vykládat buď jako náboženství, nebo také jako určitý civilizační prostor. V obou případech se odborníci shodují na tom, že v žádném případě nelze hovořit o homogenním celku. Arabisté zároveň nijak nezastírají, že v islámu jsou zakotveny problematické skutečnosti, které v tomto druhém nejrozšířenějším náboženství světa způsobují pnutí. Jedná se zejména o neexistenci všeobecně uznávané autority či nejednoznačnost základních věroučných východisek. Existují tak protichůdné výklady islámu, z nichž některé ospravedlňují páchání násilí
Mezi charakteristiky islámu, které se zcela neslučují s univerzalistickým pojetím lidských práv odborníci i aktivisté shodně řadí v prvé řadě postavení ženy, které jí stanovuje islámský právní kodex šarí’a. Oproti muži má totiž žena z právního hlediska druhořadé postavení (podřízenost v manželství, nižší dědický nárok, svědectví, trestní sankce, nemožnost sňatku s jinověrcem a znevýhodnění oproti mužovu právu na 66 polygamii a snadný rozvod). Aktivisté na rozdíl od arabistů jednoznačně považují za projev oprese žen v islámu jejich zahalování. Podobně jsou hodnoceny i tělesné tresty, které šarí’a stanovuje za určité přečiny proti islámskému právu
Za problematické považují odborníci i aktivisté také podružené postavení jinověrců vůči muslimům, které dle odborníků přetrvává v některých muslimských zemích i dnes či otázku homosexuality. Islámské právo homosexualitu odsuzuje.
Facebook komentáře