Proč je dobré být bohatý 4/5 (4)

Být bohatý je dobré. Člověk pak nemusí řešit jestli se něčeho nají nebo ne, ale vybírá si co si dá. Neřeší jestli si pořídit auto, ale jaké. Neřeší jestli pojede na dovolenou, ale kam. Obecně lze říci, že když je člověk bohatý, tak nemusí řešit problémy, které řeší chudí.

Velmi podobně to funguje na úrovni státu. V chudých státech je více chudých lidí. V bohatých státech je naopak více těch bohatých. Ano i třeba ve Švýcarsku se najdou chudí lidé „živořící“ na sociálních dávkách, ale i tak budou mít násobně pohodlnější život, než vysoce nadprůměrně vydělávající manažer na Madagaskaru (1).

Bohaté státy s prosperující ekonomikou nemusí řešit věci jako je minimální mzda, protože by za ni stejně nikdo nedělal (2). A dokonce si můžou dovolit něco tak drahého a neefektivního jako je sociální stát. Bohatý stát si může dovolit dotovat všechno možné, mít kvalitní zdravotnictví, vysoké důchody, dobrou dálniční síť atd. atd. Vesměs by se dalo říci, že všechny problémy, které státy řeší jsou zapříčiněné nedostatkem bohatství. K politickým střetům většinou dochází z důvodu, že jedni chtějí dát peníze někam, a jiní zase jinam. Kdyby bylo peněz více, bylo by možné dát všem a k politickým střetům by nemuselo docházet.

Dále v textu budu vycházet z předpokladu, že být bohatý či žít v bohatém státě je dobré. Kdo s tím nesouhlasí, tak nemusí číst dále.

Jak vzniká bohatství

Pokaždé když někdo vyrobí něco o co je ve společnosti dostatečný zájem, tak tím vytváří hodnotu. Pokud se tento proces opakuje, hodnota se kumuluje a vzniká bohatství.

Jestli je o danou věc nebo službu dostatečný zájem zjistíme snadno, a to tak, že společnost za to bude ochotna zaplatit tolik, aby to pokrylo mé náklady + nějaký zisk. Zisk je tou vytvořenou hodnotou, a kumulací zisku vytvářím bohatství.

Naopak jak bohatství nevzniká je přerozdělováním od jednich k druhým, tisknutím peněz, či zvyšováním minimální mzdy. Věřím, že i člověku, který o fungování ekonomiky neví zhola nic bude podvědomě něco nesedět na představě, že když budeme chtít být stejně bohatí jako Němci, tak že stačí 4x zvýšit minimální mzdu, nebo vytisknout hromadu peněz a rozdat je mezi lidi. Kdyby to opravdu bylo takto jednoduché, tak věřím, že i ty nejhorší a nejzkorumpovanější vlády by taková opatření zavedly.

Tvůrci a konzumenti

Existují 2 skupiny lidí. Jedni bohatství tvoří – tedy podnikatelé a jejich zaměstnanci, kteří produkují nějakou hodnotu. Druzí , kteří ho konzumují – úředníci, lidé na sociálních dávkách, pobírači dotací, důchodci, a vesměs všichni, kteří hodnotu neprodukují, ale žijí z hodnoty vyprodukované jinými (3).

Bude-li v zemi více tvůrců, bude země bohatnout. Budou-li v zemi naopak samí konzumenti, a nikdo kdo by bohatství vytvářel, bude země chudnout.

Instantní „spravedlnost“ nebo dlouhodobý blahobyt

Jeden politický přístup se snaží nastolit jakousi instantní spravedlnost, která spočívá v tom, že pokud vidíme něco co považujeme za nespravedlnost, rozhodneme se to vyřešit nějakým příkazem, zákazem, regulací, dotací či daní. O volném trhu si můžeme myslet lecos – je zlý, diskriminační, nespravedlivý, asociální a čert ví co ještě. Jedno mu ale upřít nemůžeme – je efektivní, a efektivita zvyšuje produktivitu. Produktivita zase zvyšuje bohatství.

Aplikováním instantní spravedlnosti se žádné nové bohatství nevytváří. Jenom se přesune odněkud jinam.

Dochází tak k okamžitému efektu, ale vzhledem k tomu, že se jedná o zásah do volného trhu, který je efektivní, tak dochází ke snižování efektivity, produktivity a bohatství. To je cena za instatntní spravedlnost.

Celý sociální systém je jakási forma instantní spravedlnosti namířená ve prospěch konzumentů, na úkor tvůrců. S narůstajícím sociálním systémem se tak poměr vychyluje čím dál více na stranu konzumentů, což vede prohlubování celkové chudoby.

Druhý přístup, který bude spočívat, který se místo instantní spravedlnosti zaměří na dlouhodobé bohatnustí, a tedy podpoře, resp. neházením klacků pod nohy tvůrcům naopak povede k tomu, že ekonomika bude prosperovat a celá společnost bohatnout, a jak jsem psal výše, tak v bohaté společnosti se i chudí mají dobře.

Ne až tak dlouhodobý pohled

Ekonomika, kde produktivním lidem nejsou házeny klacky pod nohy může bez problémů růst stabilně kolem 6, 8 i více procent ročně. Což znamená, že za necelých 10 let, může ekonomika zdvojnásobit svůj výkon. Jinými slovy se lze za necelých 10 let stát 2x bohatší, než jsme nyní (4). Což znamená, že i kdyby se 2 hlavní politické proudy neshodly absolutně na ničem, bylo by dost prostředků pro realizaci obou programů naráz. Měli bychom totiž k dispozici 2 rozpočty místo jednoho.

Mohli bychom zavést onu spornou nadstandardní péči, ne ale za příplatek, ale automaticky pro všechny. Mohli bychom vyřešit financování vysokých škol, bez toho abychom je zpoplatnili. Mohli bychom zrušit regulační poplatek v nemocnici, a přesto by nemocnice měly dostatek peněz. Mohli bychom 2x více dotovat sport, kulturu či 2x více peněz dávat na ekologii. Nemuseli bychom se rozhodovat, zda snižovat daně nebo radši zvýšit důchody. Mohli  bychom udělat oboje. To vše za necelých 10 let divokého kapitalismu.

Z tohoto pohledu se jeví obrovsky nezodpovědné a hloupé razit rovnostářskou politiku instantní „spravedlnosti“. (5)

Naopak zcela správné se jeví razit takovou politiku, která se bude zaměřovat na podporu růstu – respektive jeho nebrždění.

Švédský příklad

V letech 1850 – 1950, kdy tam vládl tvrdý kapitalismus Švédsko zvýšilo HDP na hlavu o 400% a posunulo se z jedné z nejchudších zemí mezi ty nejbohatší. Díky tomu si  může dovolit provozovat tak přebujelý sociální stát jako nyní provozuje. Projídání bohatství, vytvořeného jejich předky sice nebude moci trvat věčně, ale minimálně ještě pár jednotek či desítek let to fungovat může.

Hlavní myšlenky článku

• v bohaté zemi je možné mít velmi malý sociální systém, a přesto se chudí budou mít lépe, než v chudé zemi s obrovským sociálním systémem
• prosperující ekonomika není něco z čeho těží jenom bohatí podnikatelé. Těží z toho kromě nich celá společnost, tedy i jejich zaměstnanci, důchodci, sociálně slabí atd.
• je možné za necelých 10 let zdvojnásobit produktivitu
• není nutné zrušit celý sociální systém a instantní spravedlnost, je ale dobré uvědomit si, že cena těchto vymožeností je obrovská a v jejím důsledku se všichni mají hůře

Dodatečné vysvětlivky:

(1) Má-li bohatá země např. 4x větší HDP na hlavu, než chudá země. Může si dovolit dávat na sociální výdaje, všemožné dotace atd. procentuálně 2x méně, a i tak na to dají 2x více, než v chudé zemi. Bohatá země bude mít také výrazně lepší infrastrukturu a další služby, čili kvalita života zde bude výrazně více než 2x vyšší.

(2) Představte si, že jsou 2 ostrovy, kde na každém žije 10 lidí. Na jednom ostrově je 1 podnikatel a všichni ostatní jeho zaměstnanci (popř. nezaměstnaní), a na druhém ostrově je 9 podnikatelů, kteří se přetahují o jednoho jediného člověka, který je ochoten se nechat zaměstnat.

Na jakém ostrově bude větší přirozený tlak na růst mezd a zlepšování zaměstnaneckých podmínek? Myslím, že je to zřejmé.

Je tedy v nejlepším zájmu zaměstnanců, aby v zemi bylo co nejvíce podnikatelů, a tedy co nejméně překážek podnikání. Kromě toho, že budou mít možnost vybírat si z více zaměstnavatelů, tak budou mít i větší šanci začít podnikat sami.

(3) Označení za konzumenty není myšleno v jakkoliv negativním smyslu. Je to holé konstatování faktu, že existují lidé, kteří hodnoty tvoří, a lidé kteří je konzumují. Pokud člověk celý život peníze vydělával, byl tvůrcem. Nicméně ve chvíli kdy odejde do důchodu (přestane vydělávat) se stává konzumentem.

(4) Komu to nevychází doporučuji zjistit co je to složené úročení.

(5) Lze namítnout, že lidi zajímá co je dnes, a ne co bude za 10 let. Troufnu si ale tvrdit, že je to nezopovědné. Ano je příjemnější půjčit si od Providentu a jet na dovolenou, je příjemější rozprodat rodinné dědictví a pořádně si užít. Nemyslím si ale, že je to zodpovědné. Natož takovýto pohled aplikovat v politice pro celou zemi.