Říká se, že populismus je vítěznou strategií demokracie, a je to v vcelku logické. Co je ale celkovou vítěznou strategií uspořádání společnosti? Podle mě, je to plundrování.
Klasický graf nabídky a poptávky je podle mě funkční pouze v prostředí s Plundrovacím Potenciálem (PP) 0, tedy v takovém stavu, kdy na trhu existuje zcela dominantní hráč na v oboru Bezpečnost & Násilí, tedy ve stavu, kde existuje stát (který není v rozvratu).
Ve chvíli kdy slábne dominantní hráč zajišťující Bezpečnost & Násilí, tak PP roste, což vede k tomu, že se rovnovážný bod posouvá směrem doleva nahoru. Tedy za menší množství, je vyšší cena. V extrému, kdy je Plundrovací Potenciál plných 1, se dostáváme do stavu, kdy “zákazník” platí nekonečně vysokou cenu, a naoplátku za ni nedostává nic – neboli, je plundrován.
Rozdíl mezi rovnovážným bodem při PP0 a PP více než 0, znázorňuje nedobrovolný posun. Tedy část, kterou je kupující nucen zaplatit navíc aniž by chtěl, nebo měl možnost volby, oproti tomu, kolik by zaplatil v klasickém volnotržním prostředí.
Uvedu několik příkladů.
Představme si, že existuje společnost A, která produkuje sůl, a společnost B, která produkuje pepř. Společnost se spolu vyplatí obchodovat, jelikož obě se budou mít lépe, když budou mít k dispozici pepř, i sůl.
- Představte si expediční výpravu vyslanou bez armády ze společnosti A, která narazí na společnost B. Výprava zjistí, že společnost B má zásoby pepře, a vzhledem k tomu, že s sebou výprava nemá armádu, tak je její Plundrovací Potenciál 0. Je tedy velmi pravděpodobné, že se tyto společnosti domluví na vzájemně výhodném obchodu.
- Představme si stejnou situaci, s tím, že výprava má s sebou armádu, a společnost B armádu nemá. Nehledě na to, že by spolu pořád mohli v klidu uzavřít oboustranně výhodný obchod, tak se spíše stane to, že výprava využije svůj PP a pepř si vezme, jelikož je to v danou chvíli ještě výhodnější, než uzavřít dobrovolnou směnu. A následně se ještě stane některá z dalších možností
– obyvatele společnosti B budou pobiti (aby nehrozila odveta z jejich strany)
– obyvatele společnosti B budou zotročeni (aby z nich společnost A těžila dlouhodobě)
– s obyvateli společnosti B bude uzavřena jakási dohoda o (ne)plundrování, spočívající v tom, že je společnost A bude pravidelně navštěvovat, a brát si část jejich produkce (je to tedy variace předchozí varianty), přičemž dohoda bude ještě zřejmě obsahovat nějakou klauzuli o tom, že společnost B nesmí zbrojit
Naopak co se zcela určitě nestane je to, že by spolu tyto společnosti v budoucnu obchodovali na bázi dobrovolné směny. - Společnost A vyšle expediční výpravu s armádou o síle 100, a narazí na společnost B s armádou o síle 20, což znamená, že PP není 1, ale něco mezi 0 a 1. Rozdíl síly armád nemusí nutně znamenat to, že společnost A zlikviduje společnost B. Nicméně je to faktor, který se projeví na grafu nabídky a poptávky. Tzn. i pokud se domluví na nějaké formě obchodu, tak zcela určitě ten obchod nebude oboustranně tak výhodný, jako v případě č. 1. A to ani nemusí být tak, že by společnost A použila nátlak a výhružky. Zkrátka společnost A přirozeně bude nabízet méně, zatímco společnost B vědoma si situace bude přirozeně nabízet více. Zkrátka vědomí společnosti A, že má sílu na to společnost B zlikvidovat a zotročit, hraje určitý vliv při jejím rozhodování. A stejně tak vědomí společnosti B, že mohou být zlikvidováni ovlivňuje zase jejich rozhodování. Čím více bude narůstat PP, tím spíše dojde k úplnému zplundrování, než k uzavření obchodu.
Uvažujme ještě jiný příklad, a sice, že existují společnosti X a Y, přičemž společnost X je superbohatá (bohatství 1000; armáda 100), a společnost je sice méně vyspělá, méně bohatá, ale má větší armádu (bohatství 200; armáda 250). V klasickém tržním prosředí při PP0 by se nabízela situace, kdy si společnost X za úplatu od společnosti Y bude kupovat ochranu, což bude pro obě společnosti výhodné. Nicméně vzhledem k tomu, že společnost Y má výrazně větší armádu, tak její PP je nenulový, a při zvažování způsobu generování zisku, tedy do hry vstupuje možnost, společnost X zplundrovat, a naprosto zásadním způsobem zvýšit své bohatství.
Aktuální výdaje států na obranu, jsou kolem 2% HDP, takže by se nabízelo, že běžná cena, kterou by společnost X byla ochotna nabídnout společnosti Y za ochranu, by byla okolo 20.
Na trhu s PP0 by společnost Y zvažovala pouze to, zda je pro ni výhodné, poskytovat obranu za 20, a třeba by dospěla k tomu, že ano, tak by společnosti X a Y uzavřely obchod, protože by tím obě dvě maximalizovali svůj užitek.
Vzhledem k tomu, že PP je ale v tomto případě nenulový, tak společnost Y zvažuje 2 možnosti.
- Chránit společnost X za cenu 20, na čemž by měli přiměřený zisk, řekněme 10.
- Zplundrovat společnost X a získat 1000 mínus náklady boj, takže čistý zisk, řekněme třeba 500 – 700, což je 50x až 70x více než při tom uzavřít obchod.
Z tohoto příkladu vidíme, že plundrování je extrémně výhodné, a je velmi nepravděpodobné, že by spolupráce, bohatých společností s dobře vyzbrojenými společnostmi mohla fungovat na bázi klasických volnotržních principů.
Bohatá společnost, spoléhající se na to, že ji za úplatu budou chránit chudí válečníci, by tedy byla asi docela naivní. Jako řešením se tedy jeví to, že každá bohatá společnost, bude muset spoléhat primárně na to, že se ubrání sama, a tedy investovat značné prostředky do vlastní armády. Vidíme z toho tedy to, že Bezpečnost & Násilí není obor jako každý jiný, ale je to obor, kde trh nefunguje, resp. je značně deformován Plundrovacím Potenciálem. Je to obor, kde společnost musí být soběstačná, a nemůže se spoléhat na to, že si to pořídí na trhu, tak jako třeba auto, banány, či cokoliv jiného.
Další problém je v tom, že ve společnosti s nenulovým PP fungují tržní mechanismy zcela obráceně, než na trhu. Zatímco na trhu s PP0 firmy, které poskytují špatné služby, o které není dostatečný zájem zanikají, tak na trhu s nenulovým PP naopak prosperují ti největší grázlové, jelikož obrovským způsobem bohatnou na plundrování.
V minulém příkladu uvažujme ještě společnost Z, která má stejné bohatství a armádu, jako společnost Y, a zatímco Y bohaté společnosti typu X plundruje, tak Z je hodná, a chová se, jakokdyby její PP byl 0, tedy poskytuje společnostem typu X ochranu za cenu kolem 20.
Zatímco na začátku je vzájemný PP mezi Y a Z nulový, protože mají stejnou sílu, tak se velmi rychle dojde do stavu, kdy Y bude výrazně bohatší a silnější, jelikož zatímco společnost Z vydělává férových a udržitelných 20, tak Y z jednoho kvalitního nájezdu vydělá 1000, což jí umožní rozšířit svou armádu, a hned vzápětí zplundrovat i společnost Y, čímž co? Opět rozšíří svoje bohatství, a následně i armádu.
Aby tedy svět mohl stabilně fungovat, musel by dle mého názoru každý jednotlivec, a každá společnost investovat do své obrany minimálně tolik, aby útok na ně byl nevýhodný. To neznamená, že se každý musí být schopen ubránit komukoliv, ale že se to útočníkovi zkrátka nesmí vyplatit. Tedy společnost X by při bohatství 1000, měla dát na armádu alespoň 1000, tedy aby když na ni někdo zaútočí, tak aby stejných 1000, které získá z dobití ztratil při samotném boji, neboli, aby svůj ZP (Zpludrovací Potenciál) srazil na 0, do stavu, kdy má plundrování větší ztráty, než zisky, a je tedy opět výhodné spíše fungovat na bázi dobrovolné směny. Zplundrovací potenciál lze tedy vyčíslit jako rozdíl mezi náklady nutnými na své dobití, a bohatstvím, které dobyvatel po dobití získá.
Z toho dle mého názoru vyplývá, že společnost bez monopolu na násilí ve výsledku bude fungovat velmi neefektivně, protože bude muset strašně moc zbrojit, což vede k tomu, že územní celky s monopolem na násilí jsou schopny fungovat efektivněji, a tedy i lépe prosperovat, což v praxi vede k tomu, že na každém kousku světa existuje někdo, kdo tam má monopol na násilí – zpravidla stát.
To by bylo k teorii asi vše. Nyní se podívejme na realitu.
Dříve se jezdilo ochytávat do afriky černochy, za účelem jejich zotročení. Dělo se to proto, že jejich Zplundrovací Potenciál byl vysoký, jelikož jejich odchyt byl poměrně jednoduchý, a zároveň práce, kterou byli schopni vykonat byla poměrně velká. Stručně řečeno, se to vyplatilo.
Nyní se to již neděje. Nejde myslím ani tak o to, že jejich odchyt by byl složitější (vzhledem k vojenské a technologické převaze USA spíše naopak), ale proto, že práce, kterou je otrok schopen vykonat je velmi malá v poměru k jiným dostupným technologiím. Jeden traktor, či kombajn, je podle mě schopen nahradit práci minimálně několik stovek otroků, takže v podstatě by člověk jenom za výkrm otroků, musel dát více, než kolik ho stojí provoz traktoru. Stručně řečeno se to již prostě nevyplatí.
Dříve probíhala kolonizace, při které bylo většinou původní obyvatelstvo vybito. Dělo se to proto, že původní obyvatelstvo většinou mělo značné bohatství (půdu, zlato, já nevím co ještě), a zároveň nebylo schopno efektivní obrany. Neboli jejich ZP byl vysoký, a jejich plundrování tedy bylo výhodné.
Nyní se to již moc neděje, protože ZP z důvodu obou faktorů klesl.
Dříve jezdili vikingové na loupežné výpravy. Byli sice chudí, a nevyspělí, nicméně uměli dobře válčit, a proto pro ně bylo velmi výhodné terorizovat své okolí. Nyní se to již také neděje, jelikož to také není jakkoliv rentabilní.
Ještě poměrně nedávno byli židé zplynováváni a jejich majetek zabavován. Opět to bylo proto, že to bylo výhodné. Náklady na to byly příliš nízké, a výnos příliš velký, než aby tomu nacisté byli schopni odolat.
Prosím, nikdo mi netvrďte, že se to dříve dělo proto, že lidé byli jiní, a nevěděli, že je to špatné. Samozřejmě si všichni museli uvědomovat, že někoho zabít, a sebrat mu jeho majetek není správné. Nicméně bylo to prostě tak výhodné, že morálka musela jít stranou.
Koneckonců se jisté formy plundrování dějí i dnes. USA už nepořádá výpravy do Afriky pro otroky, protože to se už nevyplatí, nicméně podnikají útočné výpravy na Blízký východ pro ropu.
Jistá forma kolonizace také stále probíhá např. při vyhánění domorodců z pralesů. Půda, kterou tam obývají je zkrátka příliš cenná, než aby tam lidé byli schopni nechat domorodce žít.
Ne lidé dříve prostě nebyli jiní. Nyní sice máme dotykové telefony, 5G internet, atd. nicméně lidé jsou v jádru pořád stejní, a budou dělat to, co je výhodné.
Celkový vývoj světa se myslím také odehrával v souladu s mojí teorií – tedy, že na každém kousku světa vývoj nevyhnutelně dospěl do stavu, kdy tam vznikl monopol na násilí. On totiž nikdo nechce mít konkurenci. Akorát ale když podnikáte mimo obor Bezpečnost & Násilí, tak nemůžete konkurenci fyzicky likvidovat. Proto v jiných odvětvích může fungovat zdravá konkurence, kdy na jednom území existuje více firem, poskytující stejné služby. V oboru Bezpečnost & Násilí to ale nejde, jelikož pro dominantního hráče je vždy výhodnější, konkurenci fyzicky likvidovat. Koneckonců toto můžeme vidět na tom, jak fungují různé gangy. Ty gangy se primárně neživí násilím, ale třeba prodejem drog, nicméně pokud v daném místě není efektivně fungující monopol na násilí, tak je pro ně násilí druhotným businessem, který využívají zejména v konkurenčním boji. Gangsteři, stejně tak jako expediční výpravy v prvním příkladu nejsou úplně hloupí, že by se museli při každém střetu hned postřílet, nicméně právě proto, že nejsou úplně hloupí budou výhodnost i pro tuto možnost vždy zvažovat. Nejsem žádný odborník na gangy, ale mám zato, že situace, kdy na jednom území působí více, vzájemně si konkurujících gangů zkrátka nenstává. Buď je slabší gang zlikvidován, nebo dojde k rozdělení území tak, aby na každém území měl svůj gang monopol na násilí.
Efekt, kdy si gangy porcují území můžeme vidět v historii celého světa. Výchozím stavem na každém kousku světa bylo bezstátní prostředí, kde nikdo nevládl. Nicméně jak se svět postupně osidloval, tak došlo k tomu, že každý kousek světa někdo ovládl, a všude tam, kde se potkalo více skupin lidí došlo k tomu, že to tam ovládl nikoliv ten nejchytřejší, nebo ten kdo nejvíce ctí morální principy, ale ten kdo byl nejefektivněji schopen páchat násilí. Postupem času z toho vznikly státy, které v tradici terorizování svého území pomocí síly pokračují dodnes, a stejně tak jako gangy si udržují monopol na násilí na svém území.
Snad ještě lepším příkladem, než tím z reálného světa mohou být příklady z her. End-game stav v podstatě každé onlinovce založené na osidlování světa je vždy jak přes kopírák stejný. Vznikne tam dominantní aliance, která terorizuje celý server. Popř. pokud je mapa dostatečně velká, a ve hře neexistují teleporty atd. pro okamžité přeskakování do vzdálených lokací, tak je konečný stav takový, jako je současně na Zemi, tedy že každý alespoň trošičku perspektivní kousek mapy je terorizován nějakou jinou aliancí (státem), ale místa, kde by si člověk mohl v klidu žít, tak aby mu ostatní dali pokoj, vyjma odlehlých míst v horách, či podvodních jeskyní v podstatě neexistují – a často ani tam ne.
Argumentem pro volnotržní fungování bezpečnostních agentur, které by přesně tomuto zabránily je ten, že si každý může platit nějaké bezpečnostní agentuře, a ta bude dohlížet na jeho bezpečnost, a vymáhat jeho práva.
Problém je ovšem ten, že nikde v reálném světě k tomu nedošlo, a ani ve hrách k tomu nedochází, protože terorizování a plundrování je zkrátka neuvěřitelně výhodné. Pokud má tedy někdo takovou sílu, že by byl schopen efektivně dohlížet na dodržování bezpečnosti a vymáhání práv, tak je velmi pravděodobné, že sklouzne k tomu, že svou sílu využije spíš k plundrování, silný hráč v oboru Bezpečnost & Násilí totiž nemusí tak, jako podnikatelé v jakýchkoliv jiných oborech spoléhat na to, že bude nabízet dobrou službu za rozumné peníze, a to mu přivede zákazníky, kteří u něj dobrovolně utratí peníze. On je může donutit. To je rozdíl od toho, když prodáváte banány – ty prostě nikomu silou nevnutíte.
Hraním onlinovek jsem strávil poměrně hodně času, a musím říci, že jsem se nikdy nesetkal se situací, že by si dominantní hráč na daném území nechal od někoho platit výpalné za ochranu. Je to proto, že to prostě není výhodné. Pokud máte velkou armádu, a bohatého souseda, je nejvýhodnějším modelem souseda zkrátka zplundrovat. Pokud byste si měli nechat platit za ochranu, tak se vám nevyplatí dělat to za pář šušňů, ale řeknete si třeba o 80-90% jeho produkce.
V principu tedy nastávají 2 situace. Buď se sousedem spojíte, a bude spolu plundrovat ostatní sousedy, nebo se nespojíte a zpludrujete vy jeho. Nějaké poklidné žití vedle sebe je utopie. K poklidnému soužití dvou sousedů může dojít ve chvíli, kdy jsou oba pacifisté, budují si svoje městečko, a nemají ambice srát se do ostatních. Problém je ten, že pak vás oba dva velmi brzo zplundruje někdo jiný, a pořádně se na tom napakuje.
Volnotržní poučka by zněla, že válčení je nevýhodné, a že lidé na volném trhu, kteří nebudou válčit, a budou mezi s sebou obchodovat, budou bohatnout rychleji, než ti co válčí. Problém je ten, že válčení je nevýhodné pouze ve chvíli, kdy válčíte proti podobně silnému soupeři. Pokud se však rozhodnete válčit jenom proti těm, kteří mají výrazně slabší armádu než vy, je válčení naopak extrémně výhodné. To tedy přirozeně vede k tomu, že plundrovači ve výsledku bohatnou sílí rychleji, než ti co poklidně obchodují.
Je tu tedy vidět v podstatě obrácený jev, než na volném trhu v jakémkoliv jiném odvětví, kde to běžně funguje tak, že prosperují ti, co poskytují nejlepší služby, zatímco na trhu v oblasti Bezpečnost & Násilí vyhrává ten, kdo je schopen nejefektivněji plundrovat.
Ty hry mi přijdou skoro lepší případ pro ilustraci toho, že ve společnosti je páchání násilí vítězná strategie, než příklad z reality, jelikož u té reality člověk může říci, že se lidstvo za tu dobu nějak vyvinulo, zlepšilo své poznání atd., a že kdyby se to nyní zresetovalo do výchozího stavu, tak by společnost dospěla do jiného stavu, než je nyní.
Jenže ve hrách se resetování děje denodenně. Každý den vznikají nové servery, a koncový stav na serveru je vždy stejný. Nikdy ho neovládne dobrák, který se všemi obchoduje, a armádu používá jenom k obraně. Vždy vítězí ti, co efektivně terorizují okolí. Udržovat si armádu jenom kvůli obraně proti potenciálnímu útoku je totiž v podstatě plýtvání zdroji.
Ještě nabízí otázka, proč se ve hrách nerozmáhá forma plundrování typu placení výpalného / daní, tak jako to dělají státy v realitě. Ten důvod je myslím pouze technického rázu, a sice, že hry na to nejsou uzpůsobeny. Byl by to koneckonců poměrně zajímavý experiment, vytvořit hru typu Travian, Ark, apod, kde by byla implementována možnost zdanění. Jsem si téměř jist, že výsledek by pak vypadal stejně jako v reálném světě. Tzn. že plundrování typu zničit a ukrást, by se ve značné míře přesunulo do daní.
Dospěl jsem tedy k závěru, že ve společnosti, kde neexistuje monopol na násilí, by tento monopol dříve či později vždy vznikl, a že by ho ovládal ten nejprotřelejší grázl, který je schopen nejefektivněji páchat násilí a plundrovat, což není moc dobrá představa.
V kontextu toho, se začínám přiklánět k tomu, že je ve výsledku dobré, aby monopol na násilí ovládal stát, kde to to co je pro stát v jakémkoliv jiném odvětví překážkou – tedy jeho neefektivita, je v tomto případě jeho devizou. Protože pokud má mít někdo monopol na páchání násilí, tak je myslím dobré, když to bude někdo, kdo to bude neefektivně a těžkopádně.
Plundrovat či neplundrovat..
Myslím, že pro společnost jako celek by nepochybně bylo výhodné, domluvit se na tom, že se plundrovat nebude. Bohužel je to myslím stejné, jako při tzv. vězňově dilematu, a tedy, že i přesto, že pro společnost jako celek je výhodné dohodnout se na neplundrování, tak pro každého jednotlivce je výhodné tuto dohodu porušovat.
Facebook komentáře