Základní listina práv a svobod je dokument, kterým spousta lidí šermuje, a zdá se, že opravdu věří, že jim něco zaručuje. To je samozřejmě pouhou iluzí.
Pojďme se podívat co se tam vlastně píše.
Článek 1
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Hned první článek je nesmysl. Lidé zcela nedobrovolně musí dělat celou řadu úkonů. Jako jeden příklad za všechny stačí uvést to, že lidé více než 50% svého výdělku, musí věnovat státu. Zároveň nevím co má společného se svobodou to, že člověk může jít do kriminálu zato, že si na své zahradě, pro vlastní potřeby pěstuje pár kytek konopí. Svobodní tedy lidé zcela určitě nejsou. Rovni v právech si nejsou také nejsou, neboť existují různé (anti)diskriminační zákony, které určité skupiny obyvatel z(ne)výhodňují.
Článek 2
(1) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.
Demokracii lze v podstatě považovat za ideologii, takže tento odstavec popírá sám sebe.
(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.
Stát ale může zavádět libovolné zákony, tzn. tento odstavec negarantuje nic.
(3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Zároveň každý pošuk, který sežene 101 resp 120 hlasů, může zavádět libovolné zákony. Opět tedy není garantováno nic.
Článek 3
(1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
Pakliže jste fanda nacismu, tak se na vás tento článek nevztahuje. Zároveň nic nebrání tomu, postavit na úroveň nacismu jakýkoliv jiný politický směr. Opět tedy není garantováno nic nikomu.
Článek 4
(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
Na první pohled dobré. Na druhý už horší. Základní práva a svobody se totiž většinou odvolávají na to „pokud to neupravuje speciální zákon“. Tzn. pokud to speciální zákon upravuje, tak i kdyby nenaplňoval podmínku, že zachovává základní práva a svobody, tak ji začne naplňovat tím, že vznikl. Což je koneckonců i napsáno hned v dalším odstavci.
(2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“) upraveny pouze zákonem.
(4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.
Neboli, když chcete s občany vyjebat, je nutné na to udělat speciální zákon, a ne zneužívat nějaký, který k tomu určený není.
Článek 6
(1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.
Ok, konečně nějaké právo, které nemá nějakou výjimku.
(2) Nikdo nesmí být zbaven života.
Ještě je to pro jistotu upřesněno. Palec nahoru.
(3) Trest smrti se nepřipouští.
Základní listina práv je super!
(4) Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.
Ajaj..Vše výše zmíněné tedy opět platí jen do doby, dokud nevznikne zákon, který to povolí. Už si zase nemyslím, že ZLSP je super.
Článek 7
(1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.
Opět garance platí jen do doby, než na to vznikne zákon. Příklad za všechny např. nahrávání a uchovávání každého telefonního hovoru po dobu 6ti měsíců.
Článek 9
(1) Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na:
……
Výjimky číslo 1 – asi 250…
Článek 10
(2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.
(3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.
Pro případ, že by fráze „pokud to neupravuje zákon“ už někdo prokoukl, obsahuje ZLSP i poněkud lišáčtější formulace. Hádejte kdy se zásah do soukromí přestává být neoprávněný.. něco mi říká, že ve chvíli, kdy na to vznikne zákon.
Článek 14
(1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.
(2) Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní Republiky, má právo svobodně je opustit.
Takhle by se dalo pokračovat až k poslednímu článku 44. Obsah ZLSP lze tedy shrnout asi takto
- věty, které popírají samy sebe
- lži
- odstavce, které sou popírány jinými odstavci
- garance, které jsou ale platné jen do doby, než vznikne zákon, který je upravuje
A kdyby se tam náhodou našla nějaká opravdová garance, tak je dobré si uvědomit, že ZLSP není něco co spadlo z nebe, ale je to jen právnický text, který může tuším 120 poslanců jakkoliv změnit.