Když politik slibuje jednoduchá a líbivá, leč nefunkční řešení složitých problémů, je to populista. Typickým příkladem líbivého, leč nefunkčního řešení, je například boj proti globálnímu oteplování. Zní to hezky – zadotujeme zelenou elektřinu a klima se umoudří. Výsledek je však takový, že se v systému utápí biliony a biliony korun, a vývoj emisí v EU se nápadně podobá vývoji například v indii, nebo ve zbytku rozvojového světa, kde ekologie zřejmě není na prvním místě.
Dalším zajímavým příkladem čirého populismu je například válka proti drogám. Prezentuje jednoduchou představu, že drogy zakážeme, a lidé přestanou fetovat. Čísla však ukazují, že rostoucí výdaje na boj proti drogám, nemají žádný vliv na počet uživatelů drog.
Příkladným populismem jsou také ženské kvóty, které pochopitelně nezajistí, že se ženy rázem stanou stejně ambiciózní a úspěšné jako muži. Nicméně pro někoho je to velmi líbivá představa.
Dalo by se shrnout, že obecně lze za populismus považovat veškeré jistoty, které stát (ne)garantuje.
Naopak když politik říká třeba to, že problém s migranty vyřeší tím, že do země žádné migranty nepustí, tak je to sice až bizarně jednoduché řešení, nicméně nelze říci, že by bylo nefunkční. Stačí se podívat kolik problémů s migranty mají v Maďarsku či Polsku a srovnat to s zeměmi, jako Německo, Švédsko či Francie, kde razí politiku wir schaffen das, a ihned uvidíme kdo je, a kdo není populistou.
Facebook komentáře