Udělal jsem stručný výpis důležitých momentů z životu Mohameda, který může pomoci udělat si obrázek o tom, jaký to byl vlastně člověk. Výpis začíná od 11. kapitoly, protože předtím to není nijak zajímavé počtení. Zdá se, že Mohamed byl totiž lecos, jenom ne hloupý, a tak si uvědomoval, že není úplně dobrý nápad začít agresivně vystupovat hned při samém zrodu islámu, kdy měl jenom několik jednotek, možná desítek vyznavačů. S postupem času, když muslimů přibývalo, vzrůstala i jejich agresivita, i se v koránu začíná objevovat čím dál tím více nenávistných veršů.
Síra 11 – Trojice
Rok po příchodu do Medíny se Mohamed začal připravovat na útok na bezvěrce. Načež přikázal, že ti kdo nevěří v Aláha budou trpět hrozivými tresty, neboť Aláha je mocný a mstící (viz. korán 3:4).
Během toho zjistil, že kolem Medíny vedou cesty obchodních karavan, a že jejich “ceny byly příliš vysoké, než aby nepřidaly neodolatelnou váhu v zásadě náboženským a politickým impulsům”, tedy že bude dobré začít je přepadávat.
Síra 12 – První karavana
Muslimové dostali mazaný nápad přestrojit se za poutníky, aby se jim karvany snázeji přepadávaly.
Při přepadávání první karavany byl jak na potvoru zrovna Ramadán, který muslimům zakazuje bojovat. Nicméně po chvilce rozmýšlení jim to stejně nakonec nebránilo karavanu přepadnout, pozabíjet co nejvíc “nepřátel” a náklad ukrást.
Mohamed jim za to ale vyhuboval, protože se mu samotnému nelíbilo, že muslimové znesvětili Ramadán. Nicméně kořist byla přecijen lákavá, tak se poradil s Aláhem (jediným zdrojem Aláhových přikázání je sám Mohamed), který mu vysvětlil, že to sice není úplně dobré, ale že přece nevěřit v Aláha je zdaleka horší zločin, takže je to vlastně v pohodě. Aby na tom Mohamed nebyl škodný, vzal si z kořisti 20%. A aby v tom bylo jasno i pro příště, tak Aláh nařídil, že provize 20% ( viz. korán 8:41 – A vězte, že zmocníte-li se jakékoliv kořisti, náleží z ní jedna pětina Bohu a poslu, příbuzným, sirotkům, nuzným a po cestě Boží jdoucímu, ...) z lupu bude platit i pro příští akce.
Síra 17 – Zákopy
Aláh Mohamedovi slíbil dobití sýrie, jemenu, západu i východu. (Což trošku nabourává představu o tom, že muslimové žádné válečné výpravy nepodnikali, a že vždy jednali pouze v sebeobraně)
Síra 18 – Banu Kurajza
Mohamed se spolu s muslimy vypravil dobít pevnost, ve které sídlil klan Banu Kurajza, který pro ně byl už delší dobou trnem v oku, protože vypověděl smlouvu, kterou měl s muslimy.
Po nějaké době Banu Kurajza složili zbraně a vzdali se, načež všech cca 700 můžů bylo povražděno. Ženy a děti byly zajmuty. Majetek rozdělen.
(V kapitole se píše „Nařizuji zabít muže, rozdělit majetek a zajmout ženy a děti.“ Aláhův prorok řekl: „Tak jsi rozhodl, v souladu s Aláhovou vůlí“).
Po návratu do Medíny se nahecovaný Mohamed rozhodl zatočit s posledními menšinami, které nechtěli přijmout islám. 2 židovské kmeny vyhnal a třetí nechal exemplárně povraždit, aby bylo všem jasné, že islám je náboženství míru…
Síra 19 – Pouť
Mohammed se vydává na pouť do meky, přičemž uzavřel mírovou smlouvu s Kurajšovci, kterou obratem porušil.
Síra 20 – Chajbar
Muslimové včele s Mohamedem se rozhodli šířit „mír“ i do kmenu Chajbar, přičemž cestou naráželi na mnoho farmářsky založených vesnic. Mohammed to s nimi myslel dobře, protože vždy před vstupem do vesnice se za obyvatele modlil k Aláhovi “Žádáme tě o dobro pro tuto vesnici, o dobro pro její obyvatele”.
Obyvatelé dostali velmi srozumitelnou nabídku – buď do rána přijmou islám, nebo na ně zaútočí.
V jedné vesnici byl jistý muž jménem Kinana, který věděl, kde je schován poklad, nicméně ho nechtěl muslimům vydat.
Načež Mohamed dal příkaz “Muč ho, dokud neřekne, co ví”.. Dle obhajbovy v té době bylo ale mučení lidí víceméně normální, takže na tom přeci nebylo vůbec nic špatného. Je dobré mít ale na paměti, že Mohammed je pro muslimy dokonalý vzor ctnosti, kterého je nutné následovat ve všech ohledech, všech dobách a za všech okolností. Zároveň je dobré porovnání s Ježíšem, který žil ještě o pár století dříve, kdy byli lidé zajisté ještě barbarštější, a i přesto nejsou známy žádné případy, kdy by Ježíš někoho mučil.
Když se to lidé z židovského města v okolí dozvěděli, prosili aby je Mohammed ušetřil a nabídli mu všechen svůj majetek, jenom aby je nezabíjel. Na což Mohammed přistoupil a dokonce jim velkoryse dovolil obdělávat vlastní pole, a ponechat si celou polovinu toho, co vypěstují.
Nezapoměl ale dodat, že pokud by jim to v budoucnu hodilo, tak nebude váhat je vyhnat.. smlouva nesmlouva.
Vzhledem k tomu, lidé z Fadaku odevzdali majetek “dobrovolně” (bez nutnosti je pobít), Mohammed usoudil, že si z kořisti nevzme jenom svojí obvyklou jednu pětinu, ale že si ji ponechá celou.
Proč je Mohamedův charakter důležitý jsem psal hned v prvním dílu průvodce.
Jak tedy vidíme, Mohamed neměl problém s přepadáváním obchodních karavan. Při vidině dobré kořisti nerespektoval ani posvátný den Ramadán. Popravoval zajatce, kteří se vzdali. Porušoval smlouvy. Plenil vesnice, kde odmítli přijmout islám. Přikazoval mučení lidí.
Pro koho pořád nejsou fakta v tomto článku dostatečná, jsem sepsal ještě jeden článek, podrobně se věnující jedné konkrétní události, který by měl rozbít všechny představy o Mohamedovi jakožto morálním vzoru.
Facebook komentáře